Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 9. 4. 2018 v za účasti 10 členů.
Přítomní členové: Honza Doubek s manželkou, Vašek Flandera, Richard Houdek, Robert Hradecký s manželkou, Karel Javůrek, Jarda Kužel, Jirka Malinský, Vašek Němec se snachou a vnukem, Karel Rada, Petr Sogel s manželkou
Nepřítomni: Richard Ferkl
Inboundi: Eliza Richardson
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První dubnová schůzka našeho Rotary klubu se uskutečnila ve Vrchlabí v Krkonošském centru environmentálního vzdělávání. Tuto schůzku jsme chtěli realizovat již v minulém rotariánském roce, ale pro pracovní vytížení rotariánů, kteří se nemohli schůzky zúčastnit, musela být odložena. Tentokrát se nám podařilo zajistit maximální účast, neboť na schůzce chyběl pouze president RC. Schůzky se kromě deseti členů klubu zúčastnily i tři manželky a někteří další rodinní příslušníci. Již v 17.00 hodin jsme se sešli u budovy Správy KRNAP, kde nás uvítal nový ředitel KRNAPu Robin Bӧhnisch. S ním jsme přešli do „Krtka“, což je výstižný zkrácený název environmentálního centra. V prosklené vstupní chodbě nám ředitel KRNAPu nabídl sklenku kvalitního bílého vína a seznámil nás s rozsahem činnosti tohoto zařízení. Ukázal nám i nové logo, které bylo vytvořeno po dohodě s pracovníky polského krkonošského národního parku (Karkonoski park narodowi). Nové logo převzalo z původního loga KRNAPu hořec tolitovitý, ale navíc obsahuje i květ zvonku českého a siluetu Sněžky z Úpského rašeliniště, které je společné pro oba národní parky. Dvojice květů i pohled ze společné lokality má symbolizovat spolupráci obou organizací. Projekt společného loga pro dva různé státy je v Evropě ojedinělý. Po tomto úvodu předal Bӧhnisch slovo mladší kolegyni, která v centru environmentální výchovy se dvěma dalšími zaměstnanci již delší dobu pracuje a mohla tedy zasvěceně hovořit o jeho vzniku.
Potřeba vytvořit nové vzdělávací zařízení vyvstala v souvislosti s tím, že předchozí vzdělávací centrum před několika roky vyhořelo. Projekt zcela unikátní stavby zpracoval Ing. Arch. Petr Hájek. Práce na stavbě započaly v roce 2010, k dokončení došlo v roce 2014. Celkové náklady na realizaci stavby dosáhly výše 83 400 000,- Kč. Tyto finanční prostředky byly z 85% získány z fondu EU, 5% tvořil příspěvek ze státního rozpočtu ČR, 10% poskytla Správa KRNAPu. Pro zachování ekologického přístupu se budova umístěná v parku v blízkosti zámku a augustiniánského kláštera ukryla prakticky celá do podzemí. Její nadzemní část splývá s prostředím tím, že má zelenou, řadou různě skloněných ploch, tvořenou střechu. Nenápadná stavba ve svahu částečně zakrývá velkou hlavní budovu Správy KRNAPu, čímž poněkud zmírňuje její nevhodnou lokalizaci. Další mimořádností stavby je její nízká energetická náročnost. Vytápění celého objektu se uskutečňuje řadou hlubokých zemních tepelných čerpadel. Uvnitř dochází k cirkulaci vzduchu tak, aby teplý vzduch neodcházel do vnějšího prostředí. Nízké teplotní ztráty umožňuje zasazení větší části budovy pod zem i tepelně izolující prosklení v nadzemní části. Všechny podlahy i stěny v interiéru budovy jsou obložené dřevem. Stropy jsou tvořeny poměrně silnou vrstvou betonu, který byl při výstavbě upraven dřevěným bedněním tak, že jeho vnitřní povrch barvou i strukturou imituje dřevěná prkna.
Jako první jsme navštívili poměrně velký stupňovitý přednáškový sál s kapacitou cca 80 posluchačů. Horní řada je upravená i pro přístup vozíčkářů. Sál je vybaven širokoúhlým plátnem a špičkovou prezentační a didaktickou technikou. Má velmi dobou akustiku, kterou podporuje jednak perforované dřevěné obložení na čelní a na zadní stěně místnosti, jednak i dřevěné desky na přední straně stolů posluchačů. Zvýšené desky stolů mají negativní dopad na rozhled méně vzrostlých posluchačů. Při projekci je přednáškový sál zcela zatemněn, ale pokud není zatemnění nutné, lze během 7 minut celou pravou stranu sálu zasunout pod posluchárnu, takže na stoly rázem dopadá podstřešními velkými okny denní světlo.
Další nepříliš velká místnost trojúhelníkového tvaru je využívána jako malá galerie, ve které se realizují výstavy fotografií a obrazů.
Třetí poměrně dost velká místnost je využívaná především jako laboratoř. Na pracovních stolech může až 16 žáků provádět pozorování s využitím mikroskopů a stereolamp. Kromě toho může tento prostor sloužit i jako klasická výuková učebna až pro 30 žáků. V místnosti je dále k dispozici velká knihovna, kosti některých zvířat a několik
vycpanin ptáků, kteří žijí v krkonošské přírodě. Nechyběl ani živý ježek. Tento prostor nejčastěji využívají místní základní školy v biologii nebo v ekologii exkurzemi pro zpestření výuky.
Naši průvodci nám pak ukázali i nejníže položenou místnost pod přednáškovým sálem, kam se ukládá dřevěná stěna při jejím stažení. Dále jsme viděli prostory pro technické zabezpečení provozu celého environmentálního centra, kde se nachází počítačem řízené vytápění jednotlivých částí objektu a regulace vzduchotechniky. Na závěr jsme se dostali do „garáží“ v přízemní částí budovy. Tato část objektu musela být naprojektována, jak to vyžadují směrnice pro realizaci staveb tohoto typu, pokud jsou financovány z fondů EU. V této poměrně velké části objektu by mohlo být teoreticky umístěno deset automobilů. Celý prostor se liší od ostatních částí Krtka tím, že zde nejsou podlahy a stěny osazené dřevem, ale vše je tvořeno litým betonem. Zajímavě členěný prostor se uživatelé environmentálního centra rozhodli využívat k hudebním produkcím, k výstavám sochařských a výtvarných děl nebo fotografií. V době naší návštěvy zde byla výstava velkých fotografií oceňovaného cestovatele a fotografa Václava Šilhy. Po této závěrečné prohlídce se v pseudogarážích rozproudila živá diskuse. Ředitel KRNAPu nás při ní seznámil se snahou jím nově řízené organizace navrátit do Krkonoš původní složení vegetace, které se zde přirozeným vývojem utvářelo v minulosti před zásahy člověka. Mezi vysazované listnaté stromy, které by se měly objevovat k narušení smrkových monokultur, chtějí dokonce zařazovat i ovocné stromy s potenciálem zdroje potravy pro ptáky, kteří porosty zbavují škůdců. V tomto ohledu se nejvíce uvažuje o vysazování odolných (planých) třešní. Bӧhnisch porovnával stavy vegetace v Krkonoších a na Šumavě, kde kůrovec (lýkožrout smrkový) způsobuje ekologickou kalamitu. Zdravý přirozený les si s těmito škůdci dokáže sám, bez zásahu člověka poradit. S oběma našimi průvodci jsme se rozloučili, neboť Bӧhnisch odmítl pokračovat s námi večeří v souvislosti s jeho pracovní cestou brzy ráno následující den.
Auty jsme se přesunuli přes Vrchlabí po silnici směřující do Špindlerova Mlýna, kde jsme zaparkovali u rodinného pivovaru Hendrych. Tam nás přivítal poměrně mladý sládek Robert Franěk. Nejprve nás seznámil s historií pivovaru, který vznikl z budovy bývalé textilky komplexní rekonstrukcí před 5 lety. Dnes je jeho součástí restaurace – pivní bar a penzion. Do zcela nové a moderní technologie rodina Hendrychova investovala nemalé finanční prostředky se snahou vyrábět kvalitní česká piva. Pro tento účel získali velmi zdatného odborníka, který velmi rád s pivy experimentuje a kromě čtyř stálých druhů piva poměrně často vytváří tzv. speciály, což jsou nové druhy piv s odlišnou charakteristikou. Při velmi podrobném a odborném výkladu, kde nám sládek Franěk detailně popsal celou technologii výroby jednotlivých druhů piva, které pivovar Hendrych produkuje. Přitom jsme se dozvěděli, že pro výrobu různých druhů piv jsou využívány především různé druhy chmele. Kromě kvalitního českého chmele „červenky“ z Podžatecka využívají výrobci piva chmely z Německa, Ameriky, Japonska a Nového Zélandu. Sládek Franěk používá například pro výrobu piva z jejich základní řady H – 16 směs českého i dvou druhů amerického chmele. Po výkladu nás sládek provedl celým pivovarem. To, co jsme přitom viděli, zcela potvrzovalo základní motto, které Franěk při svém výkladu neustále opakoval, když zdůrazňoval nutnost dodržování absolutní čistoty všech zařízení pro kvalitu piva. To se pochopitelně odráží ve velké spotřebě vody na vymývání všech součástí výroby. Orientace na kvalitu i výroba různých „speciálů“ se projevuje v nárůstu počtu odběratelů. Pivovar Hendrych zásobuje pivem kolem 150 provozoven. V pivovaru Hendrych se za rok vyrobí 2,5 – 3 tisíce hl piva. Tento výkon je již trvalý vzhledem k velikosti a počtu kvasných tanků, které jsou zde k výrobě využívané. Při předcházející exkurzi v KRNAPu nám ředitel Bӧhnisch potvrdil, že spolupracují s oběma vrchlabskými pivovary a pivovar Hendrych jim pro oslavy KRNAPu vyrobí speciální pivo „Krnap 13“, pro které si sládek se čtvrtročním předstihem již zajistil americký chmel s borovicovým aroma. V průběhu exkurze odpovídal sládek i na některé dotazy. Tak jsme se mimo jiné dozvěděli, čím se od sebe liší spodně a svrchně kvašené pivo.
Z provozovny pivovaru jsme přešli do zdejší restaurace s pivním barem. K večeři se podával předem objednaný počet grilovaných vepřových kolen a poněkud dietnější obložený talíř (pouze 3 porce). K degustaci piva ve 200 ml pivních sklenicích, po skutečně velkém objemu vydatné večeře, mohli přistoupit pouze ti, kteří nemuseli usednout za volant svého vozu. Při kontrole kvality produktů zdejšího pivovaru jsme poznali, že pro českého spotřebitele je aromatická H – 16, což je svrchně kvašené pivo anglického typu s ovocným aroma banánů a ananasu, poněkud neobvyklé. Zato H – 11 a H – 13, což jsou spodně kvašená piva s kvalitním českým chmelem, jsou tím nejlepším, co lze po vydatné večeři konzumovat. Krátce po 20 hodině jsme se plni pozitivních prožitků vraceli zpátky do Trutnova.
