Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 18. 2. 2019 v restauraci Karmela v Jánských Lázních za účasti 5 členů.
Přítomní členové: Honza Doubek s manželkou, Richard Houdek, Karel Javůrek s dcerou, Jirka Malinský, Vašek Němec, pí Tereza Hradecká s oběma dcerami a italskou studentkou
Omluveni: Richard Ferkl, Vašek Flandera, Robert Hradecký, Jarda Kužel, Karel Rada, Petr Sogel
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Druhá únorová schůzka našeho Rotary klubu probíhala v Jánských Lázních jednak na svazích Černé hory, jednak v restauraci Karmela. Schůzky se kromě rotariánů zúčastnilo i pět rodinných příslušníků a jako host byla dále přítomná italská studentka ze Sicílie, která je spolužačkou dcer presidenta klubu Roberta Hradeckého ve třídě zdravotnického lycea na SZŠ v Trutnově. Organizace této každoročně realizované sportovní schůzky zaměřené na sjíždění Černé hory na saních, se jako obvykle ujal Vašek Němec. Sám se samotného sjezdu nezúčastnil, neboť měl neodkladné pracovní povinnosti, ale po obvyklém srazu v 17.00 hodin na parkovišti u lanovky nás doprovodil ke stanici lanovky a po skončení sjezdu nás očekával v restauraci Karmela, kde pro nás zarezervoval místa na večeři. Sjíždění Černé hory se rovněž nezúčastnil Jirka Malinský, který se za námi dostavil také až před 19. hodinou do restaurace.
Sportovní část našeho setkání jsme zahájili v půjčovně sportovních potřeb před parkovištěm. Po zapůjčení saní byla pořízena skupinová fotografie. Pak jsme se již přesunuli k budově nástupní stanice lanovky, která nese název Černohorský expres. Krásný sluneční den s denními zcela jarními teplotami poznamenal světelné podmínky naší akce. V průběhu čekání na odjezd lanovky právě zapadalo slunce, takže čekající studentky i pokladník klubu Richard Houdek mohli ještě dobře pracovat s internetovými informacemi na svých mobilech. Poněkud nižší účast rotariánů umožnila, že jsme obsadili se svými saněmi pouze dvě kabinky lanovky, i když v té druhé, která obsahovala čtyři dívky a sekretáře RC, bylo poněkud přesáňkováno. Při předcházejících cestách k vrcholu Černé hory jsme obvykle pozorovali světla v krajině pod námi. Tentokrát byla ještě tak dobrá viditelnost, takže pouliční osvětlení nebylo spuštěno. Červánky od právě zapadlého slunce jsme mohli pozorovat ještě i po výstupu z lanovky po přechodu směrem k Sokolské boudě, kde je obvyklý start sáňkového sjezdu Černé hory. Jako zkušení harcovníci jsme se tentokrát zcela obešli i bez obvyklého instruktora, který by nás na trase orientoval na tu nejoptimálnější cestu. Po úpravě své výstroje a po rozsvícení čelových svítilen si nejmladší účastnice naší akce pořídily selfíčka a společnou rozesmátou fotografii a vyrazili jsme na zpáteční cestu do Jánských lázní. Výpravu vedl jako první sjezdař zkušený horal - klubový pokladník Richard Houdek, závěr jistil sekretář RC Karel Javůrek. Poměrně vysoká vrstva sněhu, která na vrcholové části trasy dosahovala 120 cm, měla za následek, že se saně poněkud bořily v povrchové sněhové vrstvě, změklé od vyšších denních teplot. To poněkud zpomalovalo jízdu na cestách, kde nebyl sníh zpevněný a zarovnaný rolbou, tak jako tomu bylo v předcházejících sjezdech v posledních letech. Tím se v těch částech sjezdu, kde byl jen velmi mírný sklon svahu, saně více bořily než rozjížděly. Ve spodní části trati, kde je již sklon svahu dostatečný, byla naše jízda přiměřeně rychlá. Dostatek sněhu i v nejspodnější části trati umožnil dojezd prakticky až ke vchodu do budovy výchozí stanice lanovky.
Na rozdíl od sáňkových sjezdů v minulých letech byly tentokrát výjimečně dobré světelné podmínky. Po úplném západu slunce se totiž v plné míře uplatnil na jasné obloze měsíc v úplňku. Intenzita jeho světla byla taková, že se i v lese na sněhu tvořily poměrně výrazné stíny. Tím se čelové svítilny, jimiž jsme byli všichni vybaveni, staly prakticky nadbytečnými. Do cíle našeho sjezdu jsme dospěli v 18.15 hodin, tedy prakticky shodně ve srovnání s našimi předchozími sjezdy. Na rozdíl od minulých let byly tentokrát vynechávány jakési shromažďovací přestávky, ve kterých se na několika místech trasy čekalo na dojezd pomalejších sjezdařů a teprve po jejich dojetí se postupně všichni vydávali na další cestu. Při tomto sjezdu jsme se po startu zase všichni sešli až v cíli. Po odevzdání saní do půjčovny jsme se přesunuli do restaurace Karmela umístěné hned pod budovou půjčovny.
Nevelká restaurace byla zcela zaplněna hosty, což potvrzovalo, že se v internetovém hodnocení ze strany návštěvníků umístila mezi všemi janskolázeňskými restauracemi hned na druhém místě. V době našeho příchodu byla ještě i naše rezervovaná místa zaplněná, ale během deseti minut jsme již mohli obsadit dva stoly, které pro nás byly od 18.30 hod. zajištěny. Nabídka menu byla poměrně široká, takže i naše objednávky jídla byly poměrně rozdílné. Než jsme se stihli dostatečně občerstvit nápoji, byli jsme obslouženi i objednanými jídly, což nás po loňské zkušenosti docela příjemně překvapilo. Kvalita jídel i velikost porcí zcela naplnila naše očekávání. Někteří zvládli i desert, s jehož úrovní rovněž zavládla všeobecná spokojenost. S ohledem na naplněnost restaurace byla i rychlost obsluhy na zcela neobvykle dobré úrovni. Společenská konverzace souvisela s prezentací zkušeností Doubkových a Javůrkových z jejich nedávné cesty do Thajska, kam právě dnes doletěl se skupinou přátel i president klubu Robert Hradecký. Reference o této, pro Čechy stále atraktivnější destinace, byly vesměs výhradně pozitivní. Stejně příznivě jsme zhodnotili i dnešní poněkud sportovně zaměřenou schůzku, která kromě zdravého pohybu přispěla k našemu lepšímu vzájemnému poznání a sblížení našich rodin. Krátce po 20. hodině jsme se rozloučili a vydali se ke svým domovům.
| ||
