hotel Patria
Náchodská 358, Trutnov, 541 01
Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 3. 6. 2019 na kolách na svazích Krkonoš za účasti 5 členů.
Přítomní členové: Richard Houdek se synem, Robert Hradecký s manželkou a dcerami, Karel Javůrek, Vašek Němec, Karel Rada
Omluveni: Honza Doubek, Richard Ferkl, Vašek Flandera, Jarda Kužel, Jirka Malinský, Petr Sogel
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
První červnová schůzka našeho Rotary klubu byla zaměřená na turistickou jízdu po svazích Krkonoš. Organizaci a trasu naší cesty zajišťoval Richard Houdek. Sraz stanovil v 16.15 hod. na parkovišti u lanovky v Jánských Lázních. Sešlo se tam 7 účastníků akce, Vašek Němec a Karel Rada se měli připojit až v průběhu cesty, neboť díky svým elektrokolům mohli vyjet na krkonošský hřeben sami. V 16.30 hodin jsme už ve dvojicích i s koly obsazovali kabinky lanovky a vyjížděli na Černou horu. Po dojezdu jsme si ještě zapózovali pro společné foto a pak jsme se vydali v mírném stoupání k chátrající Sokolské boudě. Ještě kus před ní nás dvě seniorské pěší turistky informovali o tom, že tam vpředu na nás náš kamarád už čeká. Měly pravdu, Vašek Němec si po předcházejícím treningu na kololodi v Chorvatsku vyjel na Černou horu bez lanovky sám na svém elektrokole. Čekal na nás v pohodě před svým domkem na dohled od Sokolské boudy. Na naši výzvu se k nám připojil a už v osmi jsme pokračovali v cestě přes vrchol Černé hory a pak již sjížděli po široké, leč kamenité cestě a nakonec dojeli až ke Kolínské boudě. Tam byla naplánovaná první přestávka zaměřená na doplnění tekutin. Rotariáni zvolili konzumací různých druhů piva (Černý kozel, řezané, plzeňský Prazdroj), zatím co přítomní potomci rotariánů konzumovali různé sladké nealkoholické nápoje. V průběhu našeho posezení před boudou s restaurací se k nám připojil Karel Rada, který s hotelovým elektrokolem rovněž zdolal i stoupání na hřeben Krkonoš bez použití lanovky. Po občerstvení jsme se vydali na sjezd po úzké a kamenité lesní cestě, která rozhodně nebyla určená pro cyklisty. Na této části naší trasy se podařilo Terezce Hradecké zcela perforovat jednu ze svých pneumatik. Její kolo se tím stalo nepojízdným, takže i po přechodu na upravenou dobře sjízdnou cestu už musela své kolo pouze vést. Když jsme se na této sjízdné cestě všichni sešli u odbočky na strmou stezku k Thamovým boudám, chtěli zkušení cyklisté defekt Terezčina kola odstranit. Celkem snadno oddělili poškozenou pneumatiku od kola a posléze se asi 20 minut pokoušeli několikrát perforovanou duši zalepit. Přes úpornou snahu a skvělé rady některých dalších účastníků se to nakonec nepodařilo, zejména v souvislosti s nedostatečným vybavením opravnými pomůckami. Po zjištění naší polohy pomocí GPS nezbývalo, než poslat Terezku i s jejím kolem pěšky po cestě do údolí, kde ji měl zachraňovat telefonem informovaný syn Vaška Němce. My jsme se pak doslova „vyškrábali“ po krkolomné lesní stezce asi 50 metrů nahoru a pak již poměrně brzy dojeli zatravněnou cestou k několika Thamovým boudám. Tam na nás čekaly malebné výhledy na Sněžku a na ještě částečně zasněžené hřebeny nejbližších hor. Krásné slunečné počasí a neobydlené chaloupky vytvářely oázu klidu a nerušené pohody, na hony vzdálenou turistickému ruchu v údolí. President našeho Rotary klubu jen velmi těžce odolával naléhání své manželky, aby se právě sem jejich rodina přestěhovala. Pak jsme se vydali dál po mírně svažité cestě a asi po kilometru dospěli k obydleným Vlašským boudám. Zde nás uvítal štěkot psů pobíhajících v ohradách, které ještě před pár lety patřily skotu farmářské rodiny, jež poskytovala turistům čerstvě po domácku vyráběné pochutiny. Dnes už si přišedší na nejrůznější koláče, jogurty nebo tvaroh či škvarkové sádlo na krajíci chleba musí nechat chuť zajít. Od Vlašských bud již vedla poměrně kvalitně udržovaná silnička přímo do údolí. Po 2,5 kilometrech sjíždění silně svažité cesty jsme se silně zahřátými brzdami dospěli až na hlavní silnici ve Velké Úpě. Po krátké poradě o tom, kde by bylo nejvhodnější absolvovat večeři, jsme po krajnici naštěstí již v minimálním dopravním provozu sjížděli několik kilometrů až do Svobody nad Úpou. Tam jsme se usadili u R-Burgeru a postupně se nasytili různými burgery. Na chvíli nás tam doplnil i syn Vaška Němce Michal. Kolem půl deváté jsme se rozloučili s dcerami Roberta, které odjely domů do Mladých Buků. Robert naložil zbývající kola a jeho manželka Richarda se synem. Všichni jsme se společně vrátili na parkoviště u lanovky v Jánských Lázních, odkud jsme již svými auty odjeli těsně před setměním do svých domovů.
