1. Sešli jsme se v Muzeu v Mostě v 18.00 hodin, kde nás Michal Soukup provedl po prostorech muzea s výstavami výtvarného umění /udivila nás laserová technika malováním obrazů/ a expozicí výstavy Návrat do starého Mostu /s možností kdykoliv jí shlédnout po domluvě s Michalem i v budoucnu/.
2. přednáška plk. Macha:
Od 19.00 hodiny proběhl výklad pana Macha na téma osobně prožité mírové mise, kdy velel kontingentu IFOR a SFOR na území bývalé Jugoslavie v roce 1997 rozdělené na témata: Historie Balkánu - Příprava na misi – Mise.
V úvodní části jsme shlédli film sestavený z fotek z válečného konfliktu. K tomu jen jednu malou osobní poznámku: útrapy války, mrtví, zranění civilisti tisíc kilometrů od našich dveří v civilizované Evropě, to je děsivé.
V další části pak uvedl, že se stal ve svých 34 letech velitelem 20. mechanizované divize. Potom dne 4. 1. 1997 převzal brigádu rychlého nasazení IFOR (Implementation Force) a dne 1. 4. 1997 převzal SFOR (Stabilisation Force) sestávající z 3. mb-DS, vvpr, vp7pr, vrtulníkové jednotky, dělostřelecké jednotky, kanadské vrtulníkové jednotky a polní nemocnice. O svém ročním působení pak přednesl detaily ve smyslu „vzdálené války na vlastní kůži“. V roce 1998 odešel z vrchního štábu do civilu. Poté jako jeden z prvních u nás založil středisko pro veterány např. VET Centra.
Ze získaných informací jsme si připomenuli rozsáhlý kult osobnosti prezidenta Tita /převýchovná vězení na ostrovech, plnění kvót žádoucích národnostně směšovaných sňatků/, zemřelého v roce 1980, který je označován jako odpovědný za krizi 80. let, která vyeskalovala v rozpad státu. Připomenuli jsme si den 31. 3. 1991, kdy Chorvaté pozvali k Plitvickým jezerům k jednání o budoucím uspořádání státu všechny zástupce národů Jugoslavie, kde je všechny postříleli (přežili to Slovinci, ale ti se zdrželi po cestě). Následující propuknutí nacionalistických vášní a války bylo nevyhnutelné. Jednotky UNPROFOR se do prostoru dostaly v roce 1995, po roce OSN zjišťuje, že situaci nezvládají. Reakce Evropy na konflikt přecházela z extrému do extrému – bezmocné přihlížení v Bosně vystřídalo 78 denní bombardování Srbska.
V následujících otázkách z auditoria a kvalifikovaných odpovědích plk. Macha jsme si znovu připomenuli třeba skutečnosti, že Radou bezpečnosti OSN vyhlášená města Sarajevo, Tuzla, Bihač, Goražde a Srebenica za bezpečné zóny byly válčícím Srbům jen pro smích. Totální selhání nizozemských vojáků UNPROFOR učinilo Srebenici dějištěm největšího hromadného masakru v Evropě po druhé světové válce. Třeba blokáda „bezpečné zóny“ Sarajeva trvala déle než obléhání Leningradu.
V diskutovaných otázkách jsme se dostali od roku 1938 až k nadcházejícícm volbám. Závěrem nás plukovník Mach pozval na svou přednášku Hrozby islámu.
