Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 30. 5. 2022 v elektrárně Honzy Doubka a ve vrchlabské restauraci BOTTA caffe
za účasti 6 členů klubu
Přítomní členové: Honza Doubek, Richard Houdek, Karel Javůrek, Jirka Malinský, Karel Rada, Petr Sogel
Omluveni: Robert Hradecký, Vašek Němec, Jarmil Šeba
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Pátou květnovou schůzku našeho Rotary klubu provázelo velmi proměnlivé počasí. Petr Sogel, který do svého nedávno zakoupeného automobilu nabral v Trutnově sekretáře RC a Jirku Malinského, absolvoval prakticky celou cestu do Vrchlabí za vytrvalého deště. Na místě srazu na parkovišti u prodejny Lidlu nás již zastihlo slunečné počasí. Z parkoviště jsme nejprve pouze přešli pár desítek metrů přes silnici k levému labskému břehu, odkud jsme si prohlédli vybudovanou elektrárnu Honzy Doubka na protilehlém břehu. K elektrárně vedla částečně rozebraná a zkorodovaná kovová lávka. Ta dnes slouží k vedení potrubí, v němž jsou uloženy dráty s elektřinou, vyprodukovanou v elektrárně. Vedení je ukončeno na sloupu, z něhož se po změření množství vyrobené elektřiny distribuuje do elektrické sítě. Z levého břehu byl dobře viditelný i přívod vody do budovy elektrárny.
Po tomto úvodním seznámení z celkovým pohledem na Honzovu malou vodní elektrárnu (dále MVE) jsme auty přejeli na pravý břeh Labe přímo k budpvě MVE. Před budovou nás její majitel seznámil s komplikacemi, které výstavbě jeho MVE předcházely. Při schvalování stavebního povolení, které se Honzovi podařilo získat až za 7 let od podání žádosti na stavební úřad, bylo největším problémem využívání již dříve vybudovaného splavu na Labi blízkou firmou Kablo Vrchlabí s. r. o. Tato firma si právě z tohoto místa přes systém podzemních nádrží odebírá říční vodu, kterou v poměrně velkém objemu nezbytně nutně potřebuje pro svoji výrobu. Celý projekt MVE se mohl uskutečnit jedině se souhlasem této firmy a s poskytnutím záruk, že se její odběr labské vody při stavbě a dalším provozu elektrárny nepřeruší. Proto se podzemním nádržím na vodu a jejímu dalšímu vedení do Kabla musela stavba MVE poměrně komplikovaně vyhnout. Po podrobném vylíčení Honzových peripetií s prosazováním projektu MVE jsme přešli do vnitřních prostor elektrárny. Tam jsme viděli jednu, dosud ještě nenainstalovanou Kaplanovu turbinu. Tím jsme si mohli udělat konkrétní představu o hlavním technickém vybavení provozu této MVE. Původním Honzovým plánem bylo zajištění činnosti elektrárny třemi různě velkými turbinami. Nejprve tam zabudoval turbinu střední velikosti, která je již nyní v trvalém provozu. Od instalace větší turbiny ho nakonec odradila její příliš vysoká cena. Proto ji v další fázi výstavby nahradí druhou stejně velkou a výkonnou turbinou, kterou se mu podařilo získat jako repasovanou za cenu cca 200 tisíc Kč. Právě tuto turbinu jsme si zde mohli ještě před její instalací prohlédnout. Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem jsou tyto použité turbíny podstatně kratší než turbíny, s nimiž již měl Honza zkušenost, když budoval MVE v době svého působení ve vedení firmy se vzduchotechnikou. Pro zajištění co nejefektivnější výkonnosti této nové MVE je nutné říční vodu čerpadlem dostat asi o jeden metr výš nad hladinu a teprve pak se využije výškový rozdíl mezi hladinami nad a pod splavem. Zapojování turbin do provozu je zajišťováno elektronickou řídící jednotkou, kterou je možné ovládat i na dálku mobilem. Spuštění turbíny do činnosti nám Honza demonstroval. Vysvětlil nám i zajišťování zachycování nečistot a naplavenin, které se do labské vody především na podzim při spadu listí ze stromů dostanou. Čištění systému roštů, které nečistoty zachycují, je prováděno pomocí kartáčů, upevněných na dlouhých řetězech. I tento mechanizmus nám Honza spustil. Zachycené přírodní nečistoty se pak znovu vracejí do Labe. Zcela na závěr naší exkurze nám Honza venku nad splavem ukázal kam až dosahovala stoletá voda při maximálním průtoku Labe. Ani za této situace se jeho MVE nezatopí a nepoškodí. Podobných malých elektráren je mezi Špindlerovým Mlýnem a Vrchlabím prý kolem dvaceti. Po velmi zajímavé exkurzi jsme se auty přesunuli na vrchlabské náměstí do restaurace Botta caffe, kde jsme měli Honzou předem zarezervovaný stůl. Restaurace byla plně obsazená hosty, což potvrzovalo její kvalitu. S objednanými a zkonzumovanými večeřemi jsme byli všichni spokojení. V době přípravy našich večeří jsme si pouze zrekapitulovali nabitý program nejbližších schůzek do konce tohoto rotariánského roku. Prezident klubu Richard Houdek upřesnil dobu příští schůzky v návaznosti na provoz lanovky na Černou horu. Schůzku jsme ukončili krátce před 21. hodinou.
