Restaurace Penzionu Pohoda
Horská 7, Trutnov, 541 01
Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 23. 10. 2023 v muzeu autoveteránů a v restauraci Pohoda za účasti 5 členů klubu
Přítomní členové: Honza Doubek, Richard Houdek, Robert Hradecký, Karel Javůrek, Karel Rada,
Omluveni: Vašek Flandera, Jarda Kužel, Jirka Malinský, Vašek Němec, Petr Sogel Jarmil Šeba
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Třetí říjnová schůzka našeho Rotary klubu si kladla za cíl seznámit členy klubu s přírůstky v muzeu automobilových veteránů firmy Škoda. Role průvodce a hostitele se i přes menší zdravotní indispozici obětavě ujal Robert Hradecký. Poslední návštěvu tohoto muzea jsme uskutečnili již před řadou let a proto jsme byli zvědavi, jak se počet exponátů rozšířil. První překvapení nás čekalo hned při vstupu do haly, v níž byly při našich předcházejících návštěvách vyrovnány dvě řady automobilových veteránů. Teď tato hala zela prázdnotou, neboť zde byl umístěný jediný automobilový podvozek a látkou přikrytý nablýskaný motor. Robert nám vysvětlil, že se v tomto prostoru odehrává úvodní fáze úpravy vozidla, k níž dochází hned po jeho získání. Automobil se zde úplně rozebere na jednotlivé součástky, které se zde zbaví rezu a provedou se případně i jejich opravy. Každá část se označí číselným kódem a v patřičném obalu uloží do zdejšího skladu. K uložení jednotlivých součástí a součástek vozidla dojde v prvním patře této haly. Když jsme tam po schodech vystoupali, viděli jsme regály plné označených součástek po rozebrání. Celou jednu stěnu tvořila jakási skříň s několika desítkami zásuvek s novými malými součástkami. Vždy když už se podaří všechny součástky vozidla zrenovovat nebo nahradit, dojde v přízemí této haly k opětovné postupné rekonstrukci veterána, tak jak jsme to již na počátku naší prohlídky dole viděli. V přízemí budovy byla ještě oddělená místnost sloužící jako lakovna. Tam byla připravená očištěná a laku zbavená karoserie sedanu, která bude po nalakování připojena k připravenému podvozku a motoru. U karoserie nám Robert ukázal dřevěnou výztuž z jasanových trámků, ke které se plechové části karoserie u předválečných automobilů připevňovaly.
Ve druhé části naší exkurze jsme přešli z pracovní části muzea do sousední haly, v níž se již nachází výstavní část muzea veteránů. V přízemí haly se doslova blýskaly tři řady těsně vedle sebe narovnaných aut.
Mezi nimi byl pouze jediný, ale za to skutečně výstavní modrý motocykl s nádhernou sajtkou ve tvaru holandského dřeváku. Čekal tam na demontáž sajtky a transport do horního motocyklového patra. V této části muzea nás Robert oslňoval svými znalostmi o všech technických detailech a historií daného typu automobilu, ke kterému jsme při prohlídce muzea došli. U každého automobilového veterána znal i jeho konkrétní historii a přesně věděl, kde a jak automobil získali. Dokázal odpovědět na jakýkoliv dotaz technicky fundovaných členů našeho klubu. Všechny vystavené automobily byly opatřeny tabulkou s jejich základními parametry a většina z nich byla opatřena další tabulkou a eventuálně i pohárem, který získaly na některé z přehlídek automobilových veteránů. Kromě škodováckých automobilů ze 70. a 80. let, které naši členové kdysi sami vlastnili, vyvolávaly největší pozornost některé předválečné unikáty. Mezi nimi zcela dominovala Škoda Favorit 904 z roku 1937. Tato perfektní limuzína získala i diplom jako nejvzácnější typ vozu Reincarsu Trutnov. Tento automobil byl vyroben pouze v počtu 173 kusů, neboť šlo v té době o velmi luxusní a tedy i drahé vozidlo. Při obsahu 1802 cm3 dosahovalo maximální rychlosti 95 km/hod. Limuzína měla dřevěnou kostru, pokrytou plechovým vyztužením. Bylo v ní 6 sedadel, z toho dvě byla sklopná, která byla pravděpodobně určená pro děti nebo asistenty významných cestujících. Vyzkoušet si řízení exkluzivní limuzíny zlákalo dokonce i Karla Radu.
Mezi další rarity muzea veteránů patří obytný přívěs Karosa Dingo. Rovněž těchto přívěsů bylo vyrobeno v roce 1960 pouze omezené množství – celkem 47. Jejich výroba probíhala v podniku Karosa a protože v té době byly v prodeji jako tažná auta pouze Spartaky a Felicie, musel být přívěs malý a lehký. Byl vyroben ze sklolaminátu a vzhledem k řadě dovozových komponentů byl poměrně velmi drahý. Stál jen o něco málo méně, než uvedená tažná auta. Proto byl o tento přívěs u nás jen malý zájem, většina vyrobených přívěsů se prodala do zahraničí a kromě uvedené výrobní série se již s výrobou nepokračovalo. V další části prohlídky jsme pokračovali po výstupu schodištěm do horního patra výstavní haly. Zatím co se při naší poslední návštěvě ve sbírce motocyklových veteránů nacházelo pouze několik typů mopedů, tentokrát nás šokoval obrovský počet všech typů motocyklů značky Jawa a několik značek ČZ. Všem našim členům, kteří se prohlídky zúčastnili, se podařilo mezi motocyklovými veterány najít motocykl, na němž kdysi začínali svoji řidičskou kariéru. Proto o dotazy a osobní komentáře k odbornému výkladu Roberta nebyla nouze. Nejskromnější osobní story připojil Karel Rada, který si na svůj první motocykl vydělával česáním třešní a při první dopravní nehodě, kterou s ním absolvoval, jej pod nákladním autem zlikvidoval. Pak již v motocyklové kariéře raději nepokračoval. Ostatní účastníci měli svůj motocyklový vývoj podstatně bohatší. Kromě velmi rozsáhlé sbírky motocyklových veteránů, kterou Robert opět mimořádně zasvěceně komentoval, se náš průvodce pochlubil i ucelenou sbírkou zarámovaných fotografií všech našich presidentů.
U ní se každý z účastníků snažil odvodit za kterého z presidentů se narodil. Zjistili jsme, že nejstarší členové našeho klubu se narodili v době, kdy byl presidentem Klement Gottwald. Prohlídka muzea veteránů skončila u řady psacích strojů, která vznikla odložením nepotřebných starých psacích strojů jednoho z členů Reincars. Další psací stroje na římsu v prvním patře výstavní haly pak odkládali další fanoušci automobilových a motocyklových veteránů. Na závěr skvělé exkurze, kterou neuvěřitelně fundovaně vedl nejmladší člen našeho Rotary klubu, jsme Robertovi poděkovali a Karel Rada náš obdiv zapsal do návštěvní knihy. Již bez Roberta jsme se přesunuli do venkovní kulaté restaurace penzionu Pohoda, kde jsme večeří ukončili informacemi a zážitky nabitou schůzku ještě těsně před 21 hodinou.
