Exposé P. Mgr. Ing. Leo Gallas, PhD., O.Cr. děkan, kněz řádu Křížovníci - spektrum pohledů na církve
Úvodem představil pan Gallas svou činnost spadající pod Litoměřické biskupství, kterou jako duchovní správce vykonává od 1. 8. 2019. Fara a vedle sousedící kostel sv. Václava byl postaven jako modlitebna pro potřeby věřících v Mostu a okolí. V duchu ideologie měla nová stavba vzniknout na nenápadném, téměř skrytém místě, protože přesunutý děkanský kostel během 70. let neměl být navrácen církvi s „ohledem na celkovou politickou situaci“ a tak byl určen pouze k využití ke kulturní činnosti. Nově budovaný kostel Sv. Václava nesměl mít věž ani další náboženské symboly, připomínající kostel. Dnes málo Mostečanů ví, že za budovou Oblastního muzea v Mostě je ukryta trojlodní stavba inspirovaná raně křesťanskou bazilikou a románským tvaroslovím. Stavba byla slavnostně vysvěcena v prosinci 1989. A ještě jedna zajímavost, jedná se totiž o jedinou sakrální novostavbu vybudovanou v normalizačním období a zvoní zde elektrické zvony.
Dále do mostecké farnosti patří kostel ve Vtelně, v Bečově, v Českých Zlatníkách, v Malém Březně, ve Volevčicích, v Havrani, Bedřichově Světci a v Lužicích a kaple v Korozlukách, ve Vysokém Březně, v Obrnicích, v Zaječicích a Líšnici.
Nacházíme se na faře, kde se v zimním období konají mše svaté ve středu, čtvrtek a pátek kvůli nízké teplotě v kostele. Fara byla v posledních dvou letech stavebně upravena, je zde nová kancelář, došlo k úpravě příček a je to tedy jedna z mála v této diecézi (od Vejprt k Děčínu), co má radiátory, topení a moderně zařízený interiér. V Mostě se schází na 200 věřících ze sedmdesátitisícové spádové oblasti (necelé 0,3%). Je to málo, protože celorepublikový průměr činí 3 % věřících občanů ČR.
Dále nám pan děkan poskytl nevšední vhled do problematiky církve všeobecně. Zvykli jsme si považovat se v Evropě za kolébku křesťanství plnou věřících a opak je pravdou. K tomu, aby to dnes v Evropě po této stránce fungovalo, musí sem přijíždět na výpomoc misionáři z Afriky a jiných kontinentů se statisíci věřícími. Dále jsme se dozvěděli, že ani se jmenováním kardinála pro Prahu to v tomto světle do budoucna nebude tak jisté, když svou práci musí vykonávat logicky v místech, kde je více věřících, třeba v Nigerii, latinské Americe apod. Je sice pravdou, že nedávno byl jmenován papežem Františkem kardinál v Mongolsku pro 1300 katolíků, ale zde zase šlo spíše o symbolickou podporu z Říma. Mimochodem se jedná o Itala, který zde 19 let působil jako misionář – biskup a ve svých 47 letech je nejmladším kardinálem na světě, stejně jako kdysi Karol Wojtyla, když Pavel VI. oznámil, že byl vybrán do kardinálského kolegia.
Dále jsme se dozvěděli o pohledu církve na teologická hlediska, která mají ve vývoji církve hlavní smysl. Během vývoje společnosti dochází k posunům měřítek ve společnosti a jedna věc je tradice a to co je v Písmu, a druhá věc je celosvětový vývoj společnosti, kdy se hledá úhel pohledu a klade se otázka, zda se církev dívala na problematiku dostatečně dobře. Mění se paradigmata novými pohledy, nikoliv tvorbou nové církevní nauky. Církev si průběžně klade otázky, zda má dostatek nástrojů na to, aby se podívala na novou věc a zda se tak lze shodnout na tom, co chce zjistit a jak to provést.
Dále je také zajímavý celosvětový tlak islámu na křesťanství, což v Evropě těžko chápeme, křesťanství je nuceno svou existenci a víru obhajovat. Často věci a problematiky platné pro Evropu se nedají praktikovat v Africe a jiných částech světa.
Domácí poměry v ČR se dle pana Gallase řídí synodálním procesem nastaveným papežem Františkem v roce 2021, který má posílit ducha komunikace a společné odpovědnosti v církvi. Bude spočívat v konzultacích a v rozlišování a celý proces vyvrcholil shromážděním Biskupské synody v říjnu 2023 a klade si takové body jako “Na společné cestě“, dále „Naslouchat“, „Ujmout se slova“, „Slavit“, „Spoluzodpovědnost za misijní poslání“, „Vést dialog v církvi a ve společnosti i s jinými křesťanskými denominacemi“, „Rozlišovat a rozhodovat“ a podobně.
K dotazům: úvodem pan děkan vyjádřil svůj názor, že mu chybí celorepubliková databáze či registr pokřtěných, do 50. let byla v ČR malá migrace, pak se zrušily i křestní listy jako přežilá věc a dnes se nedá dohledat, kdo byl kde pokřtěn (jako příklad uvedl českou emigrantku ze Švýcarska, která chtěla z důvodu daňových se odhlásit z náboženství, ale nemohla prokázat, že vůbec byla křtěna, když si nepamatovala kde.
Kašpar: uznání celibátů by mohlo zvýšit nedostatek kněžích. Odp.: neřekl bych, celospolečensky totiž ubývá povolání, kde je nutno ze sebe vydat něco více a být přitom i v ohrožení života /policie, hasiči, zdravotnictví/. Takových lidí ubývá a stejně je to i u kněžích.
Bureš: jsou mnohem početnější křesťanská sdružení, zdá se i úspěšnější než římskokatolická církev, jsou čitelnější, nemají celibát, jsou méně striktní. Odp.: i u nás máme verze pro mladé, teoreticky jsou tu možnosti, prakticky je nelze pro nedostatek vedoucích lidí uskutečňovat.
Čihula: Apoštolská církev má mladé lidi, schází se 3x týdně, zpívají aj. Odp.: kdo by to u nás dělal, to je otázka na biskupa.
Kašpar: hospoda, kostel, postel Lanškroun Zbigniew Czendlik Odp.: zde páter Hurt v Mostě zkoušel věci, chce to systémové změny.
Valvoda: kolik máte kostelů na starost a je dnes vidět nějaký systémový posun v hospodaření. Odp: 7, používáme 3. Nelze vlastnit všechno, když budou lidi, budou peníze.
Bureš: cílem církví je evangelizace a spása. Odp: církev v Mostě není papež ani biskup, zde ji zastupuji svou osobou a snažím se ukazovat vlídnou tvář, křty, pohřby, mimochodem modlitbu otčenáš málokdo dnes zná.
Svoboda: k otázce stejnopohlavních párů. Odp: máme na to postup, ale osobně jej neužiji.
Kašpar: vztahy mezi církvemi – ekumenita. Odp.: ekumenita je snaha o sbližování křesťanů, zasloužil se o to kupodivu minulý totalitní režim, který uvěznil kněze všech církví, a tito zjistili nový pohled na věc. Mimochodem jediný ekumenický překlad bible byl proveden v ČR. Osobně se dívá na minulé náboženské „krize“ jako na historii. Mám názor, že nikoho nezajímají věci 400 let staré, jak to bylo na Bílé Hoře a důsledky dodnes neřeším. Nestavíme se na míře vymezit se.
Kučera: indonéský pohled - katolíci a křesťani se tam podporují, žijí v nebezpečí od jednání muslimů. Lidi řídící se desaterem jsou normální, přesto mnoho politiků tam přešlo na muslimskou víru jen pro karierní postup v diplomacii či politice.
Závěr pana děkana: Nejprve hledej boží království a pak ti bude přidáno. Církev i rotariáni mají zájem o to, aby dobro rostlo a Boží království se tak přiblížilo. Můžeme se vnímat a spolupracovat. Společné dobro je třeba dělat a tím se zas vytvoří kus Božího království. Spousta lidí slyší na dobro, ale zlo je lidem více přístupnější.
Poznámka titul O.Cr. je Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou /latinsky Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stelle, zkratka O.Cr., O. Crucig. Užívaný v katolickém církevním řádu působícím v ČR a Rakousku.
