RC Trutnov - setkání (26. 1. 2015, 17:00 - 21:00)

Program

Zápis ze schůzky členů RC Trutnov

konané dne 26. 1. 2015 na svazích Černé Hory a v hotelu Omnia za účasti 5 členů.

Přítomní členové: Richard Houdek + syn, Karel Javůrek, Jirka Malinský, Vašek Němec , Petr Sogel + choť

                             + studenti  Ana Luisa Carriho Licurci, Nick Lemon, Daria Belozerova

Omluveni:  Jan Doubek,  Richard Ferkl , Václav Flandera, Jarda Kužel,  Karel Rada, – pracovní povinnosti,  Robert  Hradecký– dovolená na severu Afriky

-------------------------------------------------------------------

                Poslední lednová schůzka v roce 2015 byla věnována sportovnímu vyžití členů RC, zahraničních studentů a některých rodinných příslušníků. Tradičnímu sáňkařskému sjezdu úbočí Černé hory přálo počasí, neboť bylo dostatečné množství sněhu a teplota těsně pod bodem mrazu, což zaručovalo krásně tvrdý podklad sáňkařské dráhy a tím i jemně adrenalinovou rychlost sjezdu. Celou organizaci akce zajišťoval Vašek Němec, takže vše bylo zabezpečeno se 110% ní jistotou. Sáňky i čelovky byly v předstihu přichystány, sraz účastníků se uskutečnil již před 17.00 hodinou. Lanovka na Černou horu jela až v 17.30 hod., takže byl i dostatečný prostor na fotografování u historických saní „rohaček“ ještě před výjezdem na poněkud zamlžený vrcholek hory. Náš průvodce nám dokonce stihl u mapy sjezdových tras povyprávět o tom, že se z Černé hory sjíždělo na saních již na počátku XX. století, ještě před využívání lyží. Byla to tehdy nadstandardní atrakce pro klienty Jánských Lázní. Lanovky tehdy nebyly, takže se využívalo živé koňské síly. Prakticky stejnou trasu již před 100 lety vybudovanou lesní cestou jsme měli absolvovat i při našem sjezdu.

Lanovky jsme se dočkali a jako první do ní nastoupil náš president RC s chotí a pokladník RC Richard H. se synem, kteří měli ze své priority pochopitelně radost. Natěsnáni do dalších kabinek jsme je následovali a bez úhony jsme dojeli až na Černou horu. Tam jsme se po několika organizačních pokynech našeho průvodce neprodleně pustili do sjíždění. Naše zahraniční studentky měly zprvu tendenci jezdit v páru, ale poměrně brzy pochopily, že je třeba při rychlé jízdě dodržovat rozestupy. Náš svítíci zástup zpočátku využívala skupinka zbloudilých běžkařů, kteří se ve tmě obtížně orientovali. Rychlost sjezdu výrazně ovlivňovala hmotnost sáňkaře, takže jsme na několika zastávkách, sloužících k přepočítávání členů naší výpravy, museli vždy vyčkat až nás dojede nejlehčí účastnice sjezdu brazilská studentka Ana Luisa. Celá sjezdová trať byla absolvována bez jakýchkoliv problémů, a tak jsme v plném počtu mohli absolvovat i předem naplánovanou zastávku v bufetu u lyžařské sjezdové trati. Tam jsme se občerstvili svařeným červeným vínem a podobnými horkými nápoji a následně jsme pokračovali v dojezdu až k parkovišti u lanovky. Po odevzdání saní a čelových svítilen jsme se přesunuli do restaurace hotelu Omnia, kde se k nám připojil Jirka Malinský, který až do večera musel řešit pracovní problémy ve své firmě v Náchodě. Všichni společně jsme doplnili tekutiny a poměrně dietně povečeřeli. Po předkrmu (mozzarella s rajčaty a bazalkou) následovala dietní bramboračka a hlavní jídlo (králičí pečeně se šťouchanými brambory). Ke kávě či čaji jsme dostali na závěr desert (lívaneček s višněmi a šlehačkou). V průběhu večeře probíhala volná diskuse. Mimo jiné bylo v nadsázce navrženo našim aktivním studentům, že po večeři tentokrát bez lanovky zopakujeme sjezd Černé hory. Ani nás příliš nepřekvapilo, že i za těchto podmínek s opakováním akce souhlasili. Zahraniční studenti se nám pochlubili mimo jiné tím, že při celodistriktním srazu zahraničních studentů v Třebíči opět prokazovali svou znalost českého jazyka. Nick byl opět nejlepší a tentokrát ho těsně následovala i Ana Luisa, která se umístila na druhém místě. Krátce jsme zhodnotili i předcházející návštěvu libereckých rotariánů a guvernérky distriktu.

Asi ve 20.30 jsme úspěšně zvládli i tuto pracovní část schůzky a zcela dokončili nutné občerstvení po předchozím velmi náročném sportovním výkonu, takže jsme se mohli spokojeně rozjet do svých domovů.