RC Trutnov - Společný sjezd rafty na Úpě (23. 4. 2018, 15:00 - 20:30)

Přednáška

Sjíždění Úpy na raftech

Program

 

Zápis ze schůzky členů RC Trutnov

konané dne 23. 4. 2018 na raftech na řece Úpě za účasti 6 členů

Přítomní členové:  Richard Houdek, Robert Hradecký s oběma dcerami, Karel Javůrek, Vašek Němec s vnukem Richardem, Karel Rada, Petr Sogel s manželkou

Inboundi: Grace Austin, Eliza Richardson

Outbound 2018-19: Tereza Čepelková

Omluveni:  Honza Doubek, Richard Ferkl, Vašek Flandera, Jarda Kužel, Jirka Malinský

Host: Martin Kobza z RC Hradec Králové

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                Třetí dubnová schůzka našeho RC byla zaměřena na sjezd řeky Úpy v raftech a na kajaku na úseku Havlovice - Ratibořice. Termín raftů na Úpě je závislý na množství vody z tajícího sněhu v Krkonoších, a proto jsme (stejně jako v loňském roce) zvolili dubnový termín. Přestože lotošnímu sjezdu Úpy předcházela řada dní s doslova letními teplotami, projevilo v den naší akce typické aprílové počasí. Akci pro náš Rotary klub organizačně zajistil sekretář RC ve spolupráci s CK Klíč, kterou vede náš čestný člen Marek Skalický. Vzhledem k velmi úspěšnému loňskému sjezdu Úpy jsme i letos zvolili tuto řeku pro akci, kterou již řadu let nabízíme ke společné účasti Rotary klubům z naší oblasti. V loňském roce se raftové jízdy po Úpě záčastnili liberečtí inboundi s Martinem Šubertem, který v RC Liberec zajišťuje službu mládeži. V letošním roce se inboundi z jiných Rotary klubů naší akce nezúčastnili zejména proto, že hned následující den (v úterý 24. 4.) odjížděli na Eurotour. Obě naše zahraniční studentky Grace i Eliza si i přes tento termínový problém nedokázaly společný výlet na raftech odepřít. Spolu s nimi se raftového sjezdu Úpy již tradičně zúčastnily také Johanka a Terezka Hradeckých a vzaly s sebou i kamarádku a současně naši budoucí outboundku Terezku Čepelkovou, pro kterou byla jízda na raftu zřejmě premiérou. Věkový průměr naší výpravy snižoval ještě vnuk Vaška Němce. Z pozvaných Rotary klubů naší severovýchodní oblasti se k nám připojil tentokrát pouze Martin Kobza z RC Hradec Králové s vlastním kajakem. Na společné sjíždění Úpy se přihlasil i Martin Šubert z RC Liberec, který si chtěl po loňské pozitivní zkušenosti sjet Úpu do Ratibořic sám, tentokrát bez starostí o své inboundy, ale nenadálé pracovní povinnosti ho donutily účast na poslední chvíli odříci.

             Když jsme se krátce po 15.00 hodině sešli pod velkým havlovickým splavem, zjistili jsme, že Markova Cestovní kancelář kromě naší akce zajišťovala ve stejnou dobu paralelně sjíždění Úpy ze středu Havlovic i pro další skupinu raftařů. Zvýšené nároky na organizaci materiálního zabezpečení dvou poměrně početných skupin vedly k tomu, že v CK pro naši skupinu zapomněli připravit kromě raftů ještě další předem dohodnutý člun - kanoi zn. Yukon, na níž se při našich vodáckých akcích obvykle dopravuje sehraná dvojice manželů Sogelových. Další nezbytné vybavení pro naši výpravu (vesla, neoprénové boty a plovací vesty) byly již na místě srazu naštěstí připraveny včetně dvou nafouknutých raftových člunů. Po seznámení s hradeckým rotariánem Martinem Kobzou proběhla kratší výměna jeho zkušeností s Markem Skalickým z nedávno realizované horské turistiky. Marek se pak předvedl krátkou instruktáží o řešení krizových situací při raftingu v angličtině, kterou se zájmem vyslechly obě naše zahraniční studentky Kanaďanka Grace a Australanka Eliza. Všechny ještě instruoval o výběru nejvhodnější délky pádel. Další nezbytný proviant na průběžné občerstvení, zajišťovaný tentokrát sekretářem RC, byl naložen do doprovázejícího minibusu a basa plzeňských piv, jejichž mediální prezentaci v současnosti pomáhá zajišťovat Markova dcera, byla naložena na jeden ze dvojice raftů. Po této přípravě jsme již jen několik málo desítek minut čekali na tradičního opozdilce našich výprav Karla Radu. V této době už polojasnou oblohu vystřídala poněkud tmavší mračna a za nimi zcela temná obloha na severu. Když se dostavil i poslední účastník naší výpravy, vyrazili jsme co nejrychleji na řeku. Náš první raft s převládajícím ženským osazenstvem řídil zkušeně v roli zadáka Robert Hradecký. Jeho humánní přístup k ovládání posádky se občas projevil v tom, že přední „háčci“ nenahlašovali včas větší balvany v řečišti Úpy, což vedlo k opakovaným uváznutím raftu. Tyto menší zádrhele nikterak nesnižovaly nadšení Robertových dcer a jejich kamarádky. Při vyprošťování raftu z velkého kamene částečným vysedáním z raftu uprostřed řeky komentovala naše budoucí outboundka Tereza výrokem: „Tak velké dobrodružství jsem v životě ještě nezažila.“ Po těchto epizodkách došlo logicky k tomu, že se druhý raft s převažující mužskou posádkou, který velmi důrazně řídil certifikovaný námořní kapitán Karel Rada, dostal do čela naší malé říční výpravy. Mezi oběma rafty se v roli jakýchsi spojek pohybovaly  dva krátké kajaky Marka Skalického a Martina Kobzy. Jejich činnost jsme obzvlášť ocenili v době, kdy dospěláckou část posádky Robertova raftu přepadla žízeň. Vzhledem k tomu, že si Karel Rada do svého raftu prozíravě přemístil i basu s plzeňským pivem, musel nás v průběhu plavby zachraňovat převážením jednotlivých lahví Marek Skalický se svým kajakem. Když už byla vzdálenost mezi oběma rafty pro kajakáře příliš velká, čekala na nás láhev plzeňského na balvanu, který vyčníval z řeky . Po přenesení raftu u jezu na 28 říčním kilometru nás čekal 5,4 km dlouhý úsek řeky k tábořišti u mostu ke Slatině n. Ú. Asi po 10 minutách plavby ovšem přišla pohroma!! Navzdory předpovědi počasí, která „vyhrožovala“ deštěm v objemu 0,6 mm, se na nás z nebes spustily doslova proudy vody. Větrovky a pláštěnky, které jsme s sebou měli, se ukázaly být jen symbolickou ochranou před dešťovým přívalem. Na většině z nás nezůstala ani nitka suchá. Vody v Úpě valem přibývalo, takže jsme se již nemuseli vyhýbat mělčinám  a nezbývalo nám nic jiného, než jen usilovně pádlovat k přístřešku s tábořištěm u mostu. Když jsme se tam konečně dostali, prochladlí a promočení jsme se namačkali pod nevelkou dřevěnou stříšku. Rozdělaný oheň v ohništi, který pro nás předem připravil řidič doprovodného vozidla z CK Klíč, prudký déšť zcela uhasil a tak zcela odpadlo plánované opékání Šrolových šunkových klobás a Hamplových silných párků. Předcházející intenzivní fyzické zatížení mělo ovšem logický důsledek v tom, že jsme se všichni vrhli i na studené uzeniny, které s hodně křenovou kremžskou hořčicí potvrzovaly i v tomto stavu svoji kvalitu. Dobrou náladu z předchozích nevšedních zážitků projevovaly především naše inboundky, snad i proto, že se jim jejich velmi skromné oblečení dařilo tělesnou teplotou brzy vysušovat. V autě měli někteří prozíravci suchý oděv na převlečení a nejen oni, ale i ti dále provlhlí a prochladlí o absolvování druhé poloviny naší plánované říční trasy nechtěli už ani slyšet. Nezbylo tedy nic jiného, než vypustit vzduch z raftů vytažených z řeky prudkým svahem až k autu a naložit do něj spolu s nimi i ostatní vodácké vybavení. Na další cestu zpět do Havlovic k zaparkovaným autům se na 8 sedadel namačkalo 11 pasažérů a odjeli. Zbývající čtveřice dospěláků, která se do minibusu již nemohla vtěsnat, v poklidu a najednou již zcela bez deště vyčkávala na další dopravu. Přitom se Marek pochlubil fotkami svého posledního potomka, jehož fyzické parametry byly na fotkách v mobilech porovnávány s oběma vnoučky Sogelových. V této době po Úpě kolem nás projížděla na raftech druhá skupina, jejíž vyjížďku CK Klič zajišťovala. Těmto raftařům se zřejmě podařilo dešťovou přeháňku přečkat pod stříškou některé z chatiček, kolem nichž právě projížděli. My jsme takové štěstí neměli a místa s možností úkrytu před deštěm jsme minuli v době, kdy ještě nepršelo. Naše čekání na odvoz přerušila telefonická zpráva, že minibus pro poruchu motoru nedorazil k zaparkovaným autům v Havlovicích a zůstal stát pár kilometrů před cílem. Robertovi se tam však brzy podařilo stopnout projíždějící vozidlo a pak svým autem dopravil do Havlovic i další řidiče. Zcela na závěr i pro opuštěnou čtveřici u tábořiště na břehu Úpy přijel Petr Sogel a dopravil poslední zbytek naší rotariánské výpravy do Trutnova. Po mnoha letech úspěšných raftových sjezdů východočeských řek jsme letos získali novou zkušenost a poprve plánovanou cestu nedokončili. I přes všechny nepříznivé okolnosti se všichni rotariáni i jejich rodinní příslušníci dokázali s mimořádně náročnými podmínkami vyrovnat a s optimismem očekávají další společné akce.