Exposé Mysliveckého sdružení Ressl - Most
V hájovně nás přivítali ve slavnostních uniformách Jiří Konáš s hospodářem Jaromírem Antonovem, jeho dcerou a dalšími činovníky Mysliveckého sdružení Ressl, zapsaný spolek Most, který má výměru honitby 1451 ha.
Úvodem nás Jiří Konáš seznámil s raritní historickou zbraní, po občerstvení hospodář spolku Jaromír Antonov promluvil na téma jeleni, vábení jelenů, zážitky z lovu jelenů nejen v Jizerských horách.
Jiří Konáš uvedl, že Schwarzenbergerové měli v letech 1850 - 1871 velmi známého puškaře Johanna Haberdu, nar. 1824. Ten za svého působení na Hluboké dosáhl největšího úspěchu, dokonce mu kníže Schwarzenberg věnoval jeden z honů. Jiří Konáš nám představil pušku - dámskou zbraň, kterou objednal kníže Larisch v roce 1902 pro svoji dceru Eleonoru k jejím osmnáctinám. Toto je zbraň číslo dvě, neboť se vyráběla tzv. “párovka“, kdy střelkyně měla na honu s sebou dvě identické zbraně, dvakrát vystřelila z jedné, předala nabíječi a ten jí podal připravenou zbraň k další střelbě, zatímco střílela, nabíjel první zbraň. Co se týká konstrukce, dodnes jsou tyto typy zbraní totožné, zbraň je provozuschopná, hamerleska - natahování kohoutů, z prvotřídní Kruppovy oceli, pažba je z ořechového dřeva, osmička. Hrabě Lariš nar. 1855 - 1928 si (pro zajímavost) vzal za ženu Marii Luisu, která měla vztah k císařovně Sissi. Majitelka zbraně si ji moc neužila. Ve Francii ve 23 letech zemřela asi na tyfus. Tato zbraň je uvedena v knize “Zbraně v Čechách“, kde je nesprávné tvrzení spisovatelky k datům života puškaře Haberdy. Tuto zbraň zakoupil Jiří Konáš na Ostravsku, k osudu knížete Larische uvedl na správnost, že založil několik českých škol a podporoval nemocné či zraněné horníky. Zajímavostí je také číslo zbraně, které činí asi 4300, kdy puškař Haberda celkově vyhotovil 5000 ks a vyráběl 150 - 200 zbraní ročně.
Královská zvěř - jeleni dostali přízvisko královská proto, že je lovila pouze šlechta, pokud by jej ulovil lid poddaný, následovala ztráta hrdla - uvedl hospodář společenstva Jaromír Antonov. I podle starořeckých či římských mýtů, jde o zvěř posvátnou. Vyzařuje majestátnost a vznešenost. Dodnes je chování se kolem jeho lovu vedeno úctou k tomuto zvířeti. Lovec má největší zážitek, uloví-li jelena ve dne v plné jeho kráse, nejlépe v říji. Ukázal nám vábnici z rohu maďarského skotu, čím tenčí okraj na konci vábnice dále od obličeje, tím to lépe zní. Nejlepší jelení honitby má v současné době Maďarsko okolo 3000 ha. Takový chov vysoké zvěře se již blíží přirozenému chovu. Jeleni mají různorodý habitat - hory, nížiny, lužní lesy, pampy. Jelen prapůvodně žil na stepích, jde o velkého přežvýkavce, tak potřebuje klid na trávení. Jelen býk, laň, mládě je kolouch.
Vábení je dokonce také sportovní disciplína, kdy se zadávají soutěže v napodobení jelena v kališti, vítězný ryk jelena, starý či mladý jelen vábící laně aj. Je zajímavé, že laň je říjná po velice krátkou dobu od 24 do 30 hodin. Říjiště je velká scéna. Boční jeleni se snaží položit laně. První do říje jdou starší jeleni a laně. Jelen má v genech to, že ve stáří 5 - 6 let jde a hledá jiné říjiště s laněmi a to na veliké vzdálenosti, třeba z České Kamenice do Jizerských hor. Po říji se vrací zpět, v této době prakticky nežere, jen hodně pije, shodí i pětinu své váhy. Kopulace 10 vteřin a má jich i 30.
Vlastní vábení musí odpovídat situaci, jde o to, aby vábení staršího jelena zaujalo, jinak to pozná a zmizí. Padla rovněž ukázka paroží v této hájovně, jelen je „dobrej“ zvláště jde-li o nějakou anomálii, ale třeba i to, že má vybělené konce paroží, jelen nad 14 let se zove Zpátečník. Vidět je zde paroží jelena zabijáka s nerozvětveným parožím.
Vyslechli jsme vábení na umělou posuvnou vábnici, kdy a jak zní: 1. Mladý hledající jelen, 2. Středně starý hledající jelen, 3. Starý hledající jelen, 4. Vyhánění soka, vyhrožování sokovi, 5. Jelen odpočívající v kališti. Poznali jsme hlas laně – písmeno „ä“ nebo i „ë“.
Kdy je vlastně ta říje - jde hlavně o místo říje, např. v Maďarsku je to na Václava, u nás v Jizerkách kolem 15. 9., Krušné hory kolem 20. 9. a trvá vždy měsíc. Mluvili jsme o zvucích jelena sika, zvucích srnců a další zvěře. Řeč se stočila i na soby, losy a jinou severskou zvěř.
