Pozdrav všem v novém roce 2025!
Naše první letošní setkání bude ve Slavičíně, kde navštívíme Nadaci Jana Pivečky a nízkoprahové zařízení KamPak? (https://www.dokampaku.cz/ ), které je registrovanou službou sociální prevence a jejím poskytovatelem je Vzdělávací, sociální a kulturní středisko při Nadaci Jana Pivečky, o.p.s. se sídlem ve Slavičíně kam mohou přijít mladí lidé ve věku od 11 do 26 let.
Podíváme se do nově zrekonstruované nemovitosti, kterou má KamPak k dispozici. Náš klub přispěl na tuto rekonstrukci a tak uvidíme, jak i naše podpora pomáhá.
Navrhuji, že se setkáme již v 17:30 na hřbitově ve Slavičíně a vzpomeneme na rotariána Jana Pivečku, který zemřel 5.1. 2004 (https://pivecka.cz/jan-pivecka/) . Potom se přesuneme na 18:00 do sídla NJP.
Prosím všechny o potvrzení účasti do 16.1. (čtvrtek) do 11:00 pro zajištění občerstvení.
Domluvte se, prosím, na společné dopravě.
PS:
Pro zájemce o historii připomínám, že Slavičín a místní hřbitov je připomínkou Letecké bitvy nad Bílými Karpaty a i o tom si můžeme v případě zájmu povídat.
V roce 2024 uplynulo 80 let, kdy 29. srpna 1944 bylo nad územím Bílých Karpat německými stíhači napadeno letecké seskupení amerických bombardérů směřujících ke svým cílům v oblasti Moravské Ostravy. Ten den se stal osudným posádkám deseti bombardérů, které byly sestřeleny. Zahynulo přitom čtyřicet jedna letců.
Při letecké bitvě se na moravské straně v mikroregionu Bojkovsko a v Bošáci na slovenské straně zřítilo k zemi pět letounů typu B -17 Flying Fortress a zahynulo celkem 35 amerických letců. Což je patrně největší počet padlých Američanů na území bývalého Československa v tak malém regionu. Další letouny se dopadly na zem u zámečku Antonstal poblíž slovenské Nemšové a u moravských obcí Kašava, Liptál, Metylovice.
Tato Letecká bitva patří mezi nejvýznamnější události II. světové války ve Zlínském kraji, přesto, podobně jako jiné, je dodnes poněkud upozaďována a nedostatečně prezentována veřejnosti. O publicitu se starají pouze soukromé osoby, amatérští badatelé a nadšenci, kteří udržují kontakty s americkými veterány a každoročně organizují vzpomínkové akce na místech, kde američtí letci zahynuli.
29. srpen 1944 - datum, které je velmi silně vepsané do povědomí mnoha pamětníků válečných událostí. Den, který pro některé znamenal počátek útrap v zajateckých táborech, pro jiné trvale uzavřel knihu života. Co se vlastně odehrálo v tento slunečný srpnový den?
V 7 hodin ráno, po předchozím leteckém průzkumu, odstartovaly svazy těžkých amerických bombardérů 15. USAAF B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator převážně z Amendoly, americké základny v Itálii, plnit stanovené úkoly toho dne označené jako mise č. 263. Cílem bombardování se stala dvě strategicky významná místa na severu Moravy. Jedním rafinérie ropy v Přívoze, druhým ostravské nákladní nádraží, kde se v tu dobu koncentrovala německá vojenská technika určená pro východní frontu. O významnosti těchto cílů svědčí i reakce německých vzdušných sil. Přesně časově i prostorově propracovaný protiútok německých stíhačů měl rozbít formace amerických bombardérů a odvrátit zničení vytyčených cílů.
Bylo několik málo minut po desáté hodině dopolední, když se první B-17 č. 473 "MY BABY", po mnoha zásazích německých stíhačů, rozpadla u osady Predbošáčky na slovensko-moravském pomezí. Americký stíhací doprovod pro značně velký letový koridor bombardérů nemohl v době útoku lufftwafe zajistit účinnou obranu a jen půlpalcové kulomety na palubách Fortressů a Literátorů musely odrážet jeden útok za druhým. Následující okamžiky zpečetily osudy dalších letounů a jejich osádek v blízkosti moravských vesnic Sidonie, Šanova, Rudic, Krhova, Kašavy, Liptálu a mnoha dalších. Velká část této těžké letecké bitvy se rychle přenesla do vzdušného prostoru Slavičína. Pouhých několik minut trval urputný souboj dvou protivníků na jehož konci zůstalo mnoho mrtvých a raněných na obou stranách. Slavičín se o dva dny později stal svědkem pohřbu 28 amerických letců, kteří havárie svých pevností nepřežili a byli posváženi do Slavičína. Ti, kteří přežili a byli zajati, museli nastoupit strastiplnou cestu po zajateckých táborech v Evropě. Ztráty však zaznamenala i německá strana a to hned několik. Americké stíhací mustangy P-51 a dvoutrupé lightningy P-38, i přes krátké zdržení, dokázaly velmi rychle vyčistit celý prostor a sestřelit některé z dorážejících stíhaček německého luftwaffe. Jedna Bf109G se po sestřelu zabořila do rozbahněné lesní půdy mezi Lipovou a Slopným a pilot i přes potíže s řízením stíhačky dokázal letoun opustit a zachránit se na padáku. Další Bf 109 se neovladatelně zřítila do prostoru obce Jasenná, když její německý 22 letý pilot Walter Strenge z II/JG-5 byl již mrtev před dopadem na zem. Nejinak skončila i další stíhačka v lesním prostoru u Vizovic. I když německých ztrát bylo mnohem víc, přesto to byla jen malá kompenzace v poměru k americkým ztrátám na letounech a především na životech mladých lidí.
Nebyl to však jen Slavičín, kde se odehrával pohřební akt, ale i Rudice měly své oběti a pohřeb dvou Američanů, zde na rozdíl od Slavičína, kde se jednalo o pohřeb za hřbitovní zdí a bez účasti lidí, květin a úcty k padlým, byl aspoň částečně veden křesťansky a s vojenskou poctou. Slavičín se tak stal místem jednoho z největších hromadných hrobů amerických letců na našem území. Moravská půda však neměla uchovávat dlouho ostatky těchto statečných lidí a v září roku 1946 byla za velké účasti veřejnosti, vojenských a církevních činitelů provedena exhumace a převoz ostatků na vojenské hřbitovy v západní Evropě zejména ve Francii v St. Avold.
