Klub podpořiil účast stážistky částkou 15 000 Kč.
Dopis od stážistky Yvety se kterou je klub v kontaktu.
Dobrý večer, milí Přerovští Rotariáni
Posílám pozdravy (a pár fotek) z Bruselu a hlavně Vám i Vašim blízkým přeji co nejvíce síly a zdraví v dnešní prapodivné době.
Jak jsem dříve zmiňovala, pracuji v kabinetu bulharské eurokomisařky Maryi Gabriel, která má na starosti vědu, výzkum, mládež, kulturu a vzdělávání.
Osobně jsem však v kabinetu strávila jen dva týdny. Kvůli koronaviru už totiž třetí týden pracuji (v podstatě jako celá Evropská komise) z domova a předpokládá se, že tomu tak bude i po celý duben, ne-li déle, ty dva týdny jsem si však poměrně užila – mám (měla jsem..) kancelář přímo v sídle Evropské komise, hned vedle kanceláří viceprezidentů Jourové a Šefčoviče a jen o patro výše je samotná prezidentka Ursula von der Leyen.
Ohledně mé práce, tak mojí hlavní náplní jsou komunikace komisařky na sociálních médiích. Vymýšlím texty na Twitter či Facebook (které procházejí šíleným procesem schvalování, protože komisařka hodně dbá na to, co publikuje) a hledám zajímavé a relevantní články či fotky, o kterých by se mohlo něco napsat. Jinak pomáhám s nejrůznějšími drobnostmi, které je nutné udělat, ale nikdo na ně nemá čas – tím spíš v tomto období krize, kdy všichni pracují 24/7.
Tak škoda, že nemám příležitost toho využít na 100% a jsem odkázána na home office. Ale musím se pochlubit, zatím to vypadá, že se mi daří a poslední dny jsem přes kolegy (nezávisle na sobě) sklidila chválu přímo od komisařky za moji práci a proaktivní přístup. Komisařku samotnou jsem bohužel neměla šanci osobně poznat, protože ty 2 týdny, co jsem byla v kanceláři, byla neustále na cestách nebo jednáních.
Co mě překvapuje ohledně covidu je, jak laxně ke koronaviru belgická veřejnost a vláda přistupuje oproti ČR. Máme zde podstatně více případů (kolem 13 tisíc) než v ČR, ale v rouškách vidím větší množství lidí až posledních pár dní. V podstatě nikoho tady nenapadne si vyrobit svoji vlastní roušku jako u nás v Česku a ještě pořád slyším hodně hlasů, že roušky jsou k ničemu a tím spíš ty podomácku vyrobené. Na druhou stranu tady máme jakousi karanténu – povolené je pouze chodit do supermarketu, lékárny, k doktorovi či si jít zasportovat (sám nebo s osobou, se kterou sdílíte domácnost). Pořád však vidím hodně lidí v ulicích. Na druhou stranu nedokážu porovnat s tím, co je „normální“, jelikož jsem přijela v momentu, kdy už se koronavirus rozbíhal.
Taky musím ještě jednou poděkovat za Vaši finanční pomoc – opravdu mi peníze vyšly tak tak a nevím, co bych bez Vás dělala. Měla jsem obrovské štěstí a podařilo se mi najít bydlení v Ixelles, což je poměrně klidná a pěkná čtvrť/město, plná secesní architektury, a asi 20 minut pěšky od Evropské komise. Bydlím s umělkyní z Glasgow a jejím kocourem Hectorem, mám poměrně prostorný pokoj – na což z předchozího bydlení nejsem moc zvyklá a hlavně se to teď hodí v době izolace. Jen teda musím říct, že vždy jsem snila o bytě ve starém domě s vysokými stropy, ale zřejmě to přehodnotím, protože vytopit takový byt není nic lehkého, takže tady žijeme (a mírně mrzneme) při 19°C. Jsem celkem na zimu zvyklá, ale přesto… snad brzy přijde teplé jaro.
Přidávámm pár fotek z mého okolí a komise, které jsem stihla vyfotit ještě předtím, než došlo ke karanténě. Asi jsem se hodně rozepsala, ale kdyby Vás cokoliv zajímalo, tak dejte vědět. Ráda se podělím o více informací!:)
Přeji hezký večer a hlavně hodně zdraví! Yveta
