Docent Vojtěch Pražma absolvoval ČVUT FS v roce 1966. Habilitoval se v roce 1988 v oboru Technická kybernetika.
Po absolvování ČVUT pracoval 8 let ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky v Praze. Poté se vrátil na ČVUT a specializoval se v oboru Technická kybernetika. Prošel řadou funkcí na Strojní fakultě ČVUT, z nichž nejvýznamnější byla proděkan pro vědu a výzkum. V roce 1995 odešel z ČVUT a věnuje se soukromému podnikání. Nyní je finančním, vývojovým a strategickým ředitelem firmy Modelárna LIAZ spol. s r.o. Tento podnik dnes představuje špičkové pracoviště uznávané v EU v oblasti vývoje a výroby nástrojů pro automobilový průmysl.
V roce 2018 obnovil jako firmu LIAZ s.r.o. Liberecké Aero Závody, kde je předsedou představenstva. Firma vyvíjí a vyrábí víceúčelové bezpilotní vrtulníky.
Odborným zájmem docenta Pražmy jsou speciální výrobní technologie a řízení technologických procesů. Spolu s jeho vysokou konstrukční dovedností a schopností vývoje a inovací dosahuje se svým týmem jedinečných výsledků. Vede vývoj technologii pro nejsložitější nástroje hlavně pro vnitřní díly aut, vývoj a výrobu bezpilotních vrtulníku. Pracuje pro nejvýznačnější světové firmy v oboru.
Členem ROTARY International se stal v roce 1998 v klubu RC Praha Staré Město. Do řad rotariánů ho přivedli Ing. Karel Novák a Thomas Tietjen členové klubu Praha Staré Město. Po přestěhovaní do Liberce v roce 2004 je členem klubu RC Liberec-Jablonec.
Po dobu členství v Liberci byl 3 krát prezidentem klubu ( v r. 2008, 2011, 2013).
V praxi si ověřil, že úspěch v podnikání lze dosáhnout uplatňováním rotariánských etických zásad a toto poznání dodržuje při plánovaní strategických cílů v podnikatelské činnosti tak i rotariánském životě.
Ve velkém rozsahu vždy podporoval programy Rotary, jak klubové tak distrikní.
Aktivně se zúčastnil programu výměny studentů, v jeho rodině pobývalo několik studentů v rámci ročních výměn.
V Libereckém klubu aktivně, s pravidelnou finanční podporou sloužil charitativním činnostem ROTARY. Přivedl do klubu 11 nových, převážně mladých členů.
Jako uznání jeho činnosti v klubu dostal 2 x vyznamenání :
Dnes je čestným členem klubu, ale nadále se aktívně podílí na činnostech klubu a podporuje svým finančním příspěvkem jeho charitativní činnosti.
Karol Herian sa narodil v roku 1942 v Tajove. Po absolvovaní Gymnázia v Hlohovci študoval na Fakulte chemickej a potravinárskej technológie Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave, so špecializáciou na mlieko. Po ukončení štúdia v roku 1965, dostal umiestnenku do Stredoslovenských mliekarní vo Zvolene ako technik. Odtiaľ odišiel v roku 1967 pracovať do Výskumného ústavu mliekarenského v Žiline (VÚM). Tu sa najskôr venoval problematike spracovania ovčieho mlieka, neskôr výrobe proteolytických enzýmov, vývoju rôznych druhov syra a zavádzaniu nových technológii v mliekarenstve. Vo VÚM začínal ako technik, neskôr výskumný pracovník, vedúci technologického útvaru a od roku 1987 ako riaditeľ štátneho podniku s celoslovenskou pôsobnosťou. Od roku 1989 bol generálnym riaditeľom akciovej spoločnosti VÚM. V tejto pozícii pracoval Karol Herian do roku 2004, kedy odišiel do dôchodku.
Počas svojej práce pôsobil aj ako prezident Národného komitétu Medzinárodnej mliekarenskej federácie, bol podpredsedom Slovenskej akadémie pôdohospodárskych vied a viac ako 25 rokov vydával časopis Mliekarstvo. Napísal viac ako 1100 odborných článkov, získal 7 patentových riešení a získal mnohé najvyššie ocenenia Ministerstva pôdohospodárstva, Slovenskej akadémie vied, Slovenskej vedecko-technickej spoločnosti a iných. V súčasnosti je veľmi aktívny v oblasti rozvoja vidieka, najmä pri uchovávaní tradícií výroby mlieka a mliečnych výrobkov, ich propagácii, pri zaškoľovaní mladých a začínajúcich farmárov. Je spoluorganizátorom a propagátorom mnohých podujatí na Slovensku (napríklad ovčiarske slávnosti Ovčiarska nedeľa v Pribyline, Ovenálie vo Východnej, Syrársky jarmok v Novoti, Bačova cesta a iné). Je členom predstavenstva Vidieckeho parlamentu, naďalej aktívne publikuje a prednáša vo vedeckých komisiách. Bola mu udelená Pamätná plaketa Žilinského samosprávneho kraja.
Karol Herian bol dlhoročným aktívnym členom a prezidentom Rotary klubu Žilina. Je vzorom ľudskosti, obetavosti a profesijnej odbornosti. Pripravil viaceré rotariánske projekty. Karolovou srdcovou záležitosťou je Stružielka, ktorá pracuje s hendikepovanou mládežou. Aj vďaka jeho zanieteniu sa zlatými písmenami zapísal do histórie medzinárodný festival tvorivosti a fantázie Jašidielňa. Je laureátom ceny Tomáša Baťu „Za zásluhy“ a Paul Harris Fellow. Dnes je čestným členom klubu a stále sa zapája do klubových aktivít.
Jsou lidé, kteří mají schopnost vidět neviditelné věci. Vladimír Kolařík patří mezi ně. Do velké míry za to může jeho profese. Je totiž fyzik, jehož celoživotním zájmem se stala elektronová mikroskopie. Je také majitelem společnosti Delong Instruments, kdy spolu se svými spolupracovníky uvedl do života nejmenší prozařovací elektronový mikroskop na světě.
Vladimír Kolařík s pomocí techniky odhaluje tajemství mnohonásobně zvětšeného světa, jehož vědecké poznání přináší užitek nejen současné generaci, ale i generacím budoucím, například v medicíně při výzkumu virů. Jeho životní postoje, erudice, vytrvalost, systematičnost a také nadhled jsou v mnohém dány pokorným poznáním, založeným právě na pohledu do hloubky – ať už jde o práci, rodinu, lásku k vínu nebo dobročinné aktivity v Rotary klubu Brno City.
„Do mikroskopu koukám už minimálně 45 let. Dívám se na jiný konec reality, který člověk není schopen vnímat, když mikroskop nemá. A když člověk vidí věci pravdivěji, je si vědom toho, že se jim sice přibližuje, ale přitom vzdaluje. Každá věc, kterou poznáme, s sebou nese další a další otázky. Pravdy se nikdy nedobereme, ale musíme o ni stále usilovat,“ říká o své práci Vladimír Kolařík.
Jeho cesta k vědeckým úspěchům však nebyla přímá, ani jednoduchá. Přístup ke vzdělání komplikoval tehdy kádrově nepřijatelný původ a také přesvědčení otce, že syn by měl znát nějaké řemeslo. Proto se Vladimír nejdříve vyučil nástrojářem, až pak přišla průmyslovka a tři vysoké školy v Brně a Olomouci. I odchod z Akademie věd k soukromému podnikání byl na začátku 90. let velkou neznámou, vyžadující odvahu a odhodlání.
Klíčová osobnost profesora Delonga
Prvním Vladimírovým působištěm byl Ústav přístrojové techniky Akademie věd v Brně. Procházíme litografickými laboratořemi, v nichž se Vladimír v 70. a 80. letech podílel na vývoji přístrojů, které se dodnes používají, např. při výrobě holografických, bezpečnostních silničních, dálničních a ceninových známek. V prvním patře zdravíme v ředitelně. „Tady bývala pracovna pana profesora Delonga. Tehdy nebyla tak luxusně zařízená. A vedle vždycky byly dvě sekretářky, aby všechnu tu práci stihly,“ vzpomíná Vladimír Kolařík na osobnost, po jejímž boku strávil téměř 50 let. Byl studentem profesora Armina Delonga, později jeho zástupcem a nakonec po sametové revoluci založil firmu, která nese jeho jméno. „Pan profesor nás opustil v roce 2017 v 92 letech. Býval to velký vizionář a současně nám jako šéf vytvářel tvůrčí prostředí pro naši vědeckou práci,“ vzpomíná Kolařík na vědce, který je považován za zakladatele elektronové mikroskopie v Československu.
„V 50. letech sehrál významnou roli jako jeden z otců slavného mikroskopu Tesla, oceněného zlatou medailí na výstavě Expo v Bruselu 1958. Ta historie československé mikroskopie sahá do roku 1947, kdy v rámci poválečné pomoci dodala nadace UNRRA do Prahy a do Brna kromě čokolády, kakaa, vepřových a hovězích konzerv také dva elektronové mikroskopy s cílem přispět k rozvoji vědy. Pro tehdejší profesory i studenty to byla obrovská inspirace a výzva, aby se pokusili o vlastní vývoj,“ říká Vladimír Kolařík s tím, že v roce 1957 byl otevřen Ústav přístrojové techniky, čímž vědecké zázemí začalo směřovat do Akademie věd. Dnešní samostatná moderní pracoviště, ve kterých se v Brně vyrábí významná část celosvětové produkce elektronových mikroskopů, navazují právě na tyto zkušenosti. Minulost i současnost se největší hráči v oboru snaží reflektovat na každoroční akci „DEM“ – Dnech elektronové mikroskopie, kterých se Vladimír i jeho firma aktivně účastní. Společně potvrzují, že Brno je oprávněně považováno za světové centrum v daném oboru.
Rodina a záliby, které pomáhají
Vladimír Kolařík miluje svoji práci i rodinu. Má ženu, dvě děti a tři vnoučata. „Jsem velice rád doma, ale až po práci,“ usmívá se. Téměř 30 let chodí dopoledne do firmy i o víkendu. Rodina si už zvykla, že ve volném čase zasedá k malířskému stojanu, čte, vzdělává se, pořád se učí cizí jazyky. A také se zajímá o víno, ať už na cestách po milované Francii či Itálii nebo v jihomoravském sklepě nedaleko Hustopečí, kde spolu s hospodářem Michalem už 20 let víno vyrábí. Ne pro byznys, ale čistě pro radost. Neděli co neděli, od založení Rotary klubu Brno City v roce 2000, píše zápisy z týdenních rotariánských setkání, a to tak poutavě, že se na ně všichni těší a pečlivě je čtou. „Rotary je dobrovolné společenství už vyspělých lidí, kdy už nemusíme čekat, jak dopadne naše puberta, ale jaksi zcela uvědoměle víme jeden o druhém, co kdo dělá, o čem se můžeme od něho poučit, co nám může poradit nebo čím nás může potěšit... V tom spočívá kouzlo Rotary. A také v tom, že i my můžeme občas poradit nebo pomoci druhým, finančně nebo materiálně,“ dodává Vladimír Kolařík.
V rozsáhlé publikaci ROTARY KLUB OPAVA 1934-2014, která vyšla před pěti lety, se v kapitole „Podruhé obnovený Rotary club Opava“ mimo jiné píše:
„Důležitým mezníkem ve vývoji příprav, směřujících k ustavení klubu, byla středa 5. listopadu 2008. Toho dne na schůzce vystoupil Břetislav Tůma s oznámením, že na příští setkání přijedou hosté z ostravského RC a budou již konkrétně dojednány jednotlivé kroky, jež povedou k založení a registraci Rotary clubu Opava…“
„V sobotu 27. června 2009 pak nastal onen slavnostní den, kdy opavský Rotary club oficiálně vznikl, den kdy mu byla slavnostně předána zakládací listina …“
„V prvním roce pravidelné činnosti klubu … se postupně začaly vytvářet vnitřní struktury… Tak například post viceprezidenta dlouhodobě zastával Břetislav Tůma…“
ZÍTRA V REZIDENCI VELVYSLANCE USA ČLEN RC OPAVA INTERNATIONAL BŘETISLAV TŮMA PŘEVEZME CENU (1. místo) VIA BONA ZA INDIVIDUÁLNÍ FILATROPII
V kategorii Ceny pro individuálního dárce, o jejíchž finalistech rozhoduje komise složená z devatenácti šéfredaktorů (či jejich zástupců) předních českých deníků, týdeníků, České televize a Českého rozhlasu, získal 1. místo opavský podnikatel Břetislav Tůma, člen Rotary Clubu Opava International. Na cenu ho navrhlo občanské sdružení Vlastenecký poutník, za jeho dlouhodobou a promyšlenou filantropickou činnost, která u Břetislava Tůmy není něčím náhodným, nýbrž je každodenní součástí jeho životní filozofie. Zítra, ve čtvrtek 22. září bude na slavnostním večeru v rezidenci velvyslance USA v Praze, J. E. Normana L. Eisena za přítomnosti mnoha prestižních hostů, tato skutečnost slavnostně oznámena. Je to velký úspěch i pro svět podnikání a svět neziskového sektoru našeho kraje.
V obsáhlém návrhu na udělení Ceny VIA BONA Břetislavu Tůmovi (na snímku vlevo) se mimo jiné píše: U navrhovaného se dokonale snoubí snaha pomoci, například finančně, s úsilím pomoci se získáním dalších prostředků od dalších lidí. To vše je umocněno tím, že pan Břetislav Tůma hledá zároveň formy a způsoby, jak tyto činy učinit veřejnými, aby mohly sloužit nejen jako příklad, případně iniciuje vytvoření nových aktivit, které podpoří nejen penězi, ale i vlastní prací, nápady, náměty.
V době katastrof v Japonsku zorganizoval benifiční koncert v kostele Sv. Anny ve Slavkově u Opavy k získání prostředků na podporu postižených obyvatel Japonska. Sbírkou bylo získáno 43 000 Kč. Břetislav Tůma sám k této částce z osobních prostředků přidal značnou částku. Celá pak šla prostřednictvím Rotary Clubu Opava International jednomu klubu RC v postižené oblasti v Japonsku.
V roce 2009 vymyslel tzv. CENU DÍKY. Smyslem jejího každoročního udělování je ocenění lidí, kteří nezištně podporují volnočasové a vzdělávací aktivity mládeže na Opavsku. Cena je v opavském okrese velice populární a společensky uznávaná. Díky jemu zdarma přispívají i ostatní organizace.
Otázky filantropie a mecenášství mají na Opavsku sice svoji tradici, ale ta začíná a končí v první polovině dvacátého století. Díky systematickému úsilí pan Břetislava Tůmy dostává tato iniciativa jiný směr a nádech právě v této době. Nominovaný v minulých dvaceti letech značně podporoval i různé sportovní aktivity některých oddílů mládeže na Opavsku. V roce 1977 spoluzakládal dětský tábor Campanula v lesích u Mnichova nedaleko Vrbna pod Pradědem (okres Bruntál). 34 let se o tento tábor stará. 34 let do jeho provozu a zařízení investoval nemalé vlastní prostředky, o času nemluvě. Těžko říci, v jaké výši. Za tu dobu rozhodně značně napomohl k výchově několika generací dětí….
Ve stejný den píše Opavský deník: pod titulkem „Břetislav Tůma převezme prestižní cenu“ mimo jiné i toto:
Komise složená z představitelů předních českých médií udělila Tůmovi, který je spolumajitelem opavské firmy Ferram, první místo. „Nepomáhám proto, abych za to byl oceněný. V mé i v manželčině rodině bývalo zvykem nenechat na holičkách toho, kdo potřebuje pomoc. Rodiče nás k tomu vedli a my jsme v tomto duchu vychovávali zase našeho syna,“ říká oceněný laureát, který stál před několika lety v Opavě u zrodu Rotary klubu.
Pomáhá nejenom finančně, ale i vlastním přičiněním. Finančně podpořil projekt Kaple Cesty česko-německého porozumění a přes uznávanou keramičku Janu Chráskovou zajistil její výzdobu. Pro Slezské divadlo zaplatil u téže autorky výrobu keramické plastiky Opavské Thálie na deset let. Tůma je přesvědčen, že lidem není třeba za všechno jen platit, někdy jim stačí i poděkovat. To ho přivedlo k založení ceny Díky – srdce na dlani, udělované za nezištnou podporu vzdělávacích i volnočasových aktivit mládeže.
„Mojí srdeční záležitostí je opavská střední technická škola, která mě odchovala a ve které jsem působil i jako pedagog,“ vyznává se Tůma. Finančně jí pomáhá od roku 1997, kdy školu na Kolofíkově nábřeží ničivě zasáhla povodeň.
***
Břetislav Tůma je dnes čestným členem RC Opava a výčet jeho aktivit od roku 1989 by vydal spíše za deset životů. Angažoval se mimo jiné i ve Svazu průmyslu a obchodu v Praze, v Okresní hospodářské komoře v Opavě, byl předsedou představenstva a generálním ředitelem firmy Ferram, pomáhal zdravotně postiženým (Paraden), podporuje rozvoj odborného školství a nadále se angažuje v práci pro Rotary klub Ostrava City.
Kdybyste se Břéti, jak mu důvěrně říkají všichni přátelé (nejen rotariánští), zeptali, proč to všechno dělal a dělá, pravděpodobně by neodpověděl, protože by takovou otázku považoval tak trochu za nesmyslnou. Avšak kdybychom my, jako jeho kolegové měli odpovědět za něj, museli bychom použít ono známé rotariánské „Nejvíce získává ten, kdo slouží nejlépe.“
Břetislav Tůma oslavil loni 15. května sedmdesátku. Lidé jako on si ovšem vůbec nepřipouštějí, že by měli být limitováni věkem.
A to skutečně a doslova. V roce 2013 zorganizoval první ročník běžeckého závodu Opavská míle. Na jeho start se tehdy postavilo 186 závodníků. V roce 2018 řídil v pořadí již šestý ročník za účasti 980 závodníků. V žádném ročníku nechyběli zástupci Rotary klubu Opava, někdy posíleni i o hostující zahraniční studenty.
Závod Opavská míle spoluorganizuje spolek BěhOpava. Pořádají každým rokem řadu jiných, většinou rekreačních běhů.
Jak to ale souvisí s rotariány?
Předsedou spolku BěhOpava je Jiří Sýkora. Bývalý běžecký reprezentant, lyžař, orientační běžec a olympionik. Na Letních olympijských hrách v Moskvě, dne 1. srpna 1980 výkonem 13:24,99 v běhu na 5 000 metrů vytvořil nový československý rekord, jehož je držitelem dodnes. Plných 39 let jeho výkon zatím nikdo z našich nepřekonal. Rok poté, v červnu 1981 při Zlaté desítce v Praze vytvořil časem 28:11,51 nový československý rekord v běhu a 10 000 m. Později tento rekord překonali tři jeho kolegové (Tesáček, Uvízl a Pešava), avšak stále tento Sýkorův výkon zůstává čtvrtým nejrychlejším časem této tratě.
Jiří Sýkora je také členem Rotary klubu Opava. V období 2018/2019 byl dokonce prezidentem tohoto klubu a jeho mluvčím. Funkce prezidentů rotariánských klubů se dají přirovnat k běhům na dlouhých tratích. Práce nikdy nekončí a pro bývalé prezidenty se vždycky ještě nějaká ta funkce najde. Byla by přece škoda je nevyužít.
Jirka Sýkora tohle všechno zná. V roce 1987 ukončil aktivní atletickou kariéru a dal se na běh dlouhých tratí. Jeho nejlepší čas maratonský je 2,18,32 hodin. Věnuje se také i orientačnímu běhu a od svých osmnácti let vytváří také orientační mapy. V Česko jich vytvořil asi 250 a v řadě evropských zemí asi 150.
Úspěchy orientačních běžců spočívají také v dobré orientaci v terénu.
Což Jiří Sýkora umí.
V rodné Opavě se navíc zorientoval natolik, že se stal členem místního rotariánského klubu.
A s ním se vydal na onu dlouhou trať.
Je možné, že Sýkorův československý rekord někdy někdo překoná. Třeba jeho syn Honza, který trénuje běh v Dukle Praha.
Nikdy již nikdo nepřekoná ten fakt, že v době, kdy byl Jiří Sýkora prezidentem RC Opava, byl téměř čtyřicet let držitelem československého rekordu v běhu na 5 000 metrů. Z čehož plyne, jak výborný to byl tehdy výkon.
A teď Jiří Sýkora běhá s rotariány Opavskou míli. Konec konců, kteří rotariáni v našem distriktu mají takového kouče?
Zakladajúci člen RC Piešťany ,narodil sa 4.7.1940 v Bratislave , promoval na Lekárskej fakulte Univerzity Komenského v roku 1962.
Ako zubný lekár pôsobil do 1967 v Piešťanoch,po absolvovaní postgraduálneho kurzu tropickej medicíny odišiel v rámci “Pomoci rozvojovým krajinám” začiatkom roka 1968 pracovať do Zambie,kde v rôznych funkciách strávil,spolu s manželkou a deťmi,s prestávkou doma, takmer sedem rokov,ukončiac africkú “odysseu” v roku 1977.Zakladal prvú zubnú ambulanciu v Severnej provincii Zambie,vybavenú prístrojmi Chirana v Kasame, jeden rok pracoval a zúročoval poznatky zo všeobecnej medicíny vo ,vtedy na svete jedinečnej ZFDS – Zambijskej leteckej lekárskej službe - 15 bušových “kliník” s pristávacími plochami po celej krajine. Pôsobil neskôr ako vedúci zubný lekár v Univerzitnej nemocnici v Lusake,kde okrem intenzívnej praxe ako “honorary lecturer” prednášal medikom a viedol praktiká zo stomatológie lekárskym asistentom. Už v tých rokoch sa zúčastňoval programu eradikácie poliomyelitídy.Prvé kontakty s Rotary hnutím.
V širokom okruhu záujmov od hudby a literatúry po športy možno spomenúť : voľné potápanie,inštruktor I.triedy,kameraman pod vodou, organizácia a účasť v prvých ponoroch v slovenských jaskyniach,na Hincovom plese,etc .,založenie a aktívna účasť v Skupine pre výskum pod vodou pri Zoologickej spoločnosti SAV (riadny člen) , ktorej činnosť vyvrcholila prvou československou expedíciou do tropických morí,v spolupráci spolu s Oceánologickým ústavom Kubánskej Akadémie vied v Havane.Pre Slovenské národné múzem expedícia priniesla zbierku cca 2 ton zoologického materiálu,5 dielov tv filmu (podmorská kamera IČ) ,publikáciu Expedícia Cayo Largo ,množstvo populárno-vedeckých článkov na ktorých participoval.
Africká etapa života priniesla tiež výstup na vrch Kenya a Kilimandžáro (po 20.rokoch sa dozvedel že to boli slovenské prvovýstupy) , potápanie v jazerách Tanganjika, Bangweolu, Malawi, štyri veľké cesty automobilom v okolitých afrických krajinách.
Po návrate do Československa si zvyšoval kvalifikáciu v odbore a v rokoch transformácie sa angažoval v Slovenskej komore zubných lekárov.V roku 1994 založil Dental Studio 2001,progresívne pracovisko s víziou a nástupom nových postupov a technológií.
V roku 1986 člen posádky prvej slovenskej plachetnice ktorá oboplávala balkánsku peninsulu-Dunaj-Korint-Šibenik. Nasledoval závod Pula-Sidi-Bou-Said (Tunis)v roku 1989.V roku 1990 člen posádky a lekár prvej československej plachetnice ktorá doplávala do Izraela.Po ostrovoch Karibského mora- 1992 návšteva RC Svätá Lucia. V roku 1994 člen posádky prvej slovenskej plachetnice “ Zuzana”
ktorá oboplávala zemegulu,na etape zo Svätej Lucie do Venezuely.Rok 1999plavba po ostrovoch Francuzskej Polynézie..
Zo všetkých ciest publikované reportáže a nakrútené fimy väčšinou odvysielané v TV.
Široký motivačný záber pravdepodobne viedol Františka Keleho k tomu, že nášho rotariánskeho priateľa označil za jedného z najvýznamnejších a najvšestrannejších slovenských cestovateľov.
Založenie RC Piešťany v roku 1992 sa stalo aj pre Igora ideálnym miestom zdieľania priateľstiev a ideálov s ľuďmi rovnakého myslenia, vzájomnou podporou,sociálnym cítením a najmä napl’ňaním konkrétnych cieľov voči mládeži a spoločnosti . Nezabudnuteľné sú spoločné podujatia ktoré stmeľovali – návštevy galérií,Slovenskej filharmónie,výrobne ručného papiera,archeologického náleziska, vodného diela Čunovo , či len výlety do hôr , prednášky výnimočných osobností,stretnutia s umelcami, kontakty s klubmi vo svete. Otvorili sa cesty pre našich študentov ; aj k nám prichádzali študenti gymnázia a boli inšpiráciou I ponaučením .
Dôkazom,že snaha nebola márna ,je napríklad profesionálna kariéra nášho nominanta a víťaza štipendia vo Veľkej Británii – violončelistu Jozefa Luptáka- dlhoročného organizátora Konvergencií -/www.jozefluptak.com/ , sestier Marcely a Petry Lechtových (obe flautistky)( http://marcelalechtova.com/biografie/) účastníčok Medzinárodného orchestra mladých v San Diegu a zakladateliek Stredoeurpskeho fóra pre hudbu,umenie a kultúru (pani Marcela sa stala profesorkou už vo veku 27 rokov , sopránistka Katka Michaelli (štipendium partnerského klubu, Bad Worishofen) úspešná profesionálna kariéra, violončelista Michal Haring , klavíristka z Vilniusu Irma Kliauzaite (štipendium RC Piešťany),džezový klavírista Tomáš Gajlík a mnohí dˇalší mladí umelci , pre ktorých ,veríme , mohla byť aj naša podpora impulzom pre rozvinutie ich talentov a profesionálnej dráhy.
V oblasti humanitárnych vied - pre štipendistu Igora Čecha ml. bol jednoročný pobyt na Lekárskej fakulte Ludwig-Maxmilianovej Univerzity v Mníchove veľkou inšpiráciou , dnes úspešne vedie Dental Studio 2001 , a ôsmy rok výukové pracovisko pre lekárov – špecialistov , Implant & Aesthetic Academy .
Zvláštnu kapitolu RC Piešťany tvoril neprerušený sled každoročných koncertov od roku 1992 až do roku 2012 . Prvý začal s názvom “Benefičný” , a ked’ sa ciele vyšpecifikovali, boli koncerty pre novorodencov, pre zdravie detí a posledné ročníky “pre mladé talenty.
Vdaka dobrej spolupráci so Slovenskými liečebnými kúpeľami , boli aj pravidelným finančným príjmom pre určené subjekty; návštevnosť značná.
Koncerty vznikli na podnet I.Čecha a spoluprácou s profesorom, klavírnym virtuózom pánom Marianom Lapšanským , ktorý sa neskôr stal čestným členom RC Piešťany a 21.koncertom sa v roku 2012 s piešťanským rotariánskym publikom rozlúčil . Guvernérom Distriktu Tomášom Langom mu bolo udelené vyznamenaie Paul Harris Fellow.
Na koncertoch vystúpilo veľmi mnoho popredných slovenských umelcov,tiež Hot Serenaders , premiérovali sme skladby pani Ľubice Čekovskej…
Svoj podieľ mal I.Č. na vybudovaní skvelého partnerského vzťahu s talianskym klubom Pesciera e del Garda,udržiavaní vzťahov s RC Bad Worishofen , a v obohacovaní klubovej zbierky vlajok z rôznych zaujímavých destinácií sveta.
Je zakladajúcim prezidentom RC Piešťany a nositeľom myšlienky rotarianskeho hnutia na Slovensku ako pokračovateľ Viktora Strabergera. Aktívne napomáhal k zakladaniu RC Žilina, RC Trenčín a ďalším klubom na Slovensku.
Vyštudoval ekonomiku a riadenie na Stavebnej fakulte SVŠT v Bratislave. Doktorát získal na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Do roku 1989 pôsobil ako urbanistický ekonóm v Stavoprojekte Piešťany, neskôr ako vedúci urbanistického ateliéru. Po roku 1990 konzultant v oblasti rozvoja miest, obcí a regiónov a je zakladajúcim členom združenia miest a obcí Slovenska „ ZMOS“ a jeho čestným členom. V roku 1997 spoluzakladateľ občianskeho združenia M.E.S.A. 10 – centrum pre ekonomické a sociálne analýzy. Od roku 1998 jeho riaditeľ, od roku 2004 prezident spoločnosti. V rokoch 1999 - 2001 a 2003 – 2006 splnomocnenec vlády Slovenskej republiky pre reformu verejnej správy a decentralizáciu štátu. 2010 – 2012 vedúci Úradu vlády Slovenskej republiky. V rokoch 2012 - 2014 hosťujúci profesor na VŠEMVS Bratislava. Je autorom, spoluautorom a editorom štúdií, projektov, publikácií a článkov uverejnených na Slovensku a v zahraničí. Od roku 2007 riaditeľ Komunálneho výskumné a poradenského centra n.o. Piešťany .
V roku 2005 položil základ projektu International Jazz festival Piešťany , ktorý sa neskôr premenoval na festival Doda Šošoku n.o. a stal sa neodmysliteľnou súčasťou bohatého kultúrneho života Piešťan až do dnešných dní.
Zakladajúci člen ROTARY Clubu Nitra a významný slovenský vedec PhDr. Karol Pieta, DrSc. sa narodil 17. novembra 1941 v Nitre a celý svoj život zasvätil archeológii. V Archeologickom ústave Slovenskej akadémie v vied v Nitre pracuje od roku 1964, od roku 1991 je zástupcom riaditeľa. Špecializuje sa na stredoeurópsku archeológiu doby laténskej, rímskej a sťahovania národov, včasný stredovek - Kelti, Germáni, Slovania a počiatky kresťanstva. Intenzívne sa venuje aj experimentálnej archeológii. K jeho najvýznamnejším výskumom, ktoré zaznamenali značný ohlas u odbornej i laickej verejnosti, patria výskumy keltského osídlenia na Liptovskej Mare, slovanského náleziska Bojná a hrobky germánskeho kniežaťa v Poprade. Na vrchu Havránok na Liptovskej Mare vybudoval prvý archeologický skanzen na Slovensku, ktorý približuje život Keltov na našom území. Výskum náleziska Bojná priniesol prevratné nálezy a dôkazy o kresťanstve a písme na našom území ešte pred príchodom svätých Cyrila a Metoda. Ohlas aj za hranicami Slovenska zaznamenali aj nálezy z hrobky „slovenského Tutanchamona“ v Poprade. Zachovaná drevená hrobka germánskeho veľmoža z roku 400 nášho letopočtu nemá obdobu v celej Európe.
Okrem domácej pôdy sa Karol Pieta venuje aj mnohým projektom v zahraničí. Pod jeho vedením sa staval model keltského opevnenia v rakúskom Hainburgu. Od roku 2004 pôsobí ako vedúci kuvajtsko-slovenskej archeologickej misie na ostrove Failaka v Perzskom zálive. Aktuálne sa bude podieľať na projekte spolupráce s Čínou. Venuje sa aj pedagogickej činnosti - prednášal na Universität Wien, na Univerzite Komenského v Bratislave a na Masarykovej univerzite v Brne. Je autorom a spoluautorom deviatich monografií a 235 publikácií.
Karol Pieta je držiteľom mnohých ocenení. Medzi tie najvýznamnejšie patria Zlatá medaila Slovenskej akadémie vied, Krištáľové krídlo v kategórii medicína a veda za rok 2008 (2009), Zlatá plaketa Nitrianskeho samosprávneho kraja (2011), Cena Mesta Nitry (2011), Vedec roka 2011 (2012), Pribinov kríž II. Triedy (2012), Prémia za celoživotný prínos k rozvoju slovenskej vedy, Literárny fond (2014), Významná osobnosť Slovenskej akadémie vied (2016), Cena za výnimočný vedecký ohlas na jedno dielo v kategórii Společenské vedy, Literárny fond (2016) a Cena za vedu a techniku Ministra školstva a vedy (2016).
Stále je pracovne aktívny. So svojim tímom je vysielaný na archeologické náleziská v Číne a na Blízkom východe. V rámci RC Nitra sú jeho ťažiskové témy služba povolaniu. Organizuje exkurzie pre výmenných študentov a přednášky o archeológii. Je držiteľom Ceny za vynikajúcu službu povolaniu (RI Vocational Sevice Leadership Award), ktorú dostal v roku 2012. Je to mimoriadne ocenenie člena ROTARY, v rámci distriktu.
