Jednání zahájil prezident klubu Ing. Valvoda, který představil jak Rotary International, který letos slaví 105 výročí založení, tak i RC Most, který slaví 15. výročí. Představil členům klubu paní Janu Adamcovou, ředitelku největší střední a vyšší školy zaměřené na humanitární obory v Mostě vzniklé spojením několika škol, jejichž jména si ponechala ve svém názvu: „Vyšší odborná škola ekonomická, sociální a zdravotnická, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola, Most, příspěvková organizace“.
Jana Adamcová – pochází z Rumburku, po absolutoriu vysoké pedagogické školy (r. 1978) je stále pracovnicí stejné školy Obchodní akademie Most, byť pod již několikátým názvem. Začínala jako učitelka, posledních 20 let vykonává funkci ředitelky. Stále velmi ráda učí a vzpomíná na své žáky – např. Petra Hegera, člena RC Most.
Škola přešla do Mostu v polovině 60. let minulého století ze Šluknova jako střední pedagogická škola, která se sloučila s Obchodní akademií a zaměřila se na obchod, služby a sociální oblast. V ročníku 1992/1993 se přestěhovala do budovy bývalé 12. ZŠ ve Fibichově ulici a tím získala prostor pro další růst a vývoj. Po roce 1989 bylo období, kdy byly veškeré příznivé podmínky pro rozvoj školství, začalo se s Vyššími odbornými školami, školy dostaly více volnosti, učitelé chtěli učit a žáci byli lační vědomostí. Také financování škol nebylo tak svázané, jako je tomu dnes.
Po restrukturalizaci v roce 2001, kdy střední školy přešly pod kraje, se situace zhoršila – problémy s financováním, změnou (resp. ztrátou) motivace žáků ke studiu tím, že v žádném okamžiku jim nehrozí nutnost prokázat nabyté vědomosti (přijímací zkoušky na všechny školy byly prakticky zrušeny, neboť kvůli financování berou všechny školy jakéhokoliv žáka, který se přihlásí). Na současném financování školy se významně podílejí i projektové peníze z nejrůznějších fondů a grantů (vč. EU), ve kterých jsou projekty školy velmi úspěšné.
Slučování škol není novinkou – viz vznik školy v Mostě sloučením OA Most a SPgŠ Šluknov v 60. letech. V současnosti je to ekonomická nutnost – zatímco škola ředitelky Adamcové byla relativně silnou školou se 700 žáky, tak Střední zdravotní škola v Mostě klesla pod 200 žáků a byla ekonomicky neudržitelná. Proto se vedení obou škol dohodla na spojení při zachování jak názvů všech škol v jednom, tak i náplně a studovaných oborů. Navíc to umožnilo využít stávající pedagogy ze zdravotní školy i pro další rozšíření škály vyučovaných oborů o takové, které na původní SZŠ nemohly být akreditovány z důvodů podřízení školy i ministerstvu zdravotnictví (fyzioterapeuti, maséři apod.).
V současnosti na střední škole studuje 1100 denních a 500 dálkových studentů, přičemž kapacita školy je kolem 2000 studentů. Jsou tak největší školou poskytující střední vzdělání humanitních oborů v okrese Most a spolu s Podkrušnohorským Gymnáziem a Střední odbornou technickou školou ve Velebudicích zajišťují podstatnou (a dostačující) část nabídky středních škol v okrese.
V polovině 90. let se začalo s výukou na Vyšší odborné škole sociálně právní, která se zaměřuje na problematiku regionu – např. výukou romských asistentů a romské minority vůbec. Vyšší školy vznikly poté, co se zrušily pomaturitní nástavby na středních školách v 90. letech minulého století. Až do roku 200 se každoročně měnily jejich koncepce a neustále hrozilo jejich zrušení. Jedná se o paralelní samostatné školy, které mají stejnou dobu studia jako bakalářské obory, ale jejich absolventi získávají titul DiS (diplomovaný specialista), který se uvádí za jménem. Rozdíl je však v koncepci výuky, kdy na vyšších školách je daleko větší důraz kladen na praxi (až 2000 hodin praxe během každého ročníku), a i proto většina absolventů bezproblémově nachází své uplatnění. Na vyšších školách si též často doplňují vzdělání lidé z praxe, jejichž motivace k učení je výrazně vyšší, než u běžných středoškoláků. Vědí, co a proč se chtějí naučit, i proto je tam učení jednodušší než na klasické střední škole v denním studiu.
Z diskuse:
Úroveň vzdělanosti klesá. V 90. letech se školám i celé společnosti uvolnil život. To však vedlo i k tomu, že rodiny přestaly mít čas na kontrolu dětí, společnost začala prosazovat svobodu i na úkor povinností, škola se stala častěji nechtěnou povinností. Navíc se žák, resp. student stal ekonomickým subjektem, tj. jakýkoliv „kus“ přináší škole ekonomický přínos, a proto školy berou každého. Chybí přirozený výběr, a tím klesá celková průměrná úroveň. K tomu přispívá i celospolečenské klima, kdy není třeba vědět, stačí umět hledat na Internetu. Matika i tělocvik se staly nejnenáviděnějšími předměty, jejichž celospolečenské hodnocení je na nule. Učení přestalo být o vědomostech, začalo být o kompetencích. Tuto chybu bude třeba napravovat velmi dlouho – odhad minimálně 20 let, pokud se začne hned, ale nic tomu zatím nenasvědčuje. Spíše se zdá, že jsme ještě na dno nedopadli, natož, abychom se od něj odrazili. Státní maturity jsou krokem správným směrem, ale je to málo a začíná se od konce – přijímací zkoušky nebo povinné závěrečné zkoušky na všech stupních škol by měly být opět povinné a měl by se upravit i systém financování škol, aby přestalo být výhodnou mít hodně špatných žáků místo několika špičkových.
Někdy se situace jeví až tak, že elity nemají o vzdělání společnosti ani velký zájem. „Blbcům se vládne snadněji“. V historii známe období, kdy byla vzdělanost vyčleněna jen vybraným jedincům vládnoucích elit, ostatní plebs byl udržován v nevědomosti, bylo to jednodušší. V dnešní „pragmatické“ době jako by se objevovaly i takovéto reminiscence.
„I přes toto pesimistické hodnocení jsem ráda, že mohu nadále učit, a věřím, že se to zlepší“, zakončila své vystoupení paní ředitelka Adamcová.
Prezident klubu Ing. Valvoda poděkoval paní ředitelce za návštěvu i diskusi a ukončil jednání.
