První únorová schůzka 7. 2. 2011 se uskutečnila v Bowling centru pana Makovičky v Peci pod Sněžkou. Společnou dopravu většiny účastníků zajistil jako obvykle velmi spolehlivě sekretář RC Marek Skalický. Na charakteru otevřené schůzky se podílely kromě aktivních členů RC (Karel Javůrek, Karel Rada, Marek Skalický, Richard Houdek, Pavel Bezděk, Petr Sogel, Richard Ferkl, Robert Hradecký) naši zahraniční studenti Anny a Arturo a tři partnerky Renata Bezděková, Helena Javůrková a Eva Ferklová. Naše v pořadí již druhá návštěva Bowlingového centra byla opět zorganizována Karlem Radou, pro něhož je Bowling Centrum nejbližším sportovištěm od jeho hotelu Horizont. Dobrá znalost drah a občasné možnosti tréninku se opět projevila v soutěži, která je vždy nezbytnou součástí našich sportovně zaměřených akcí. Po přezutí do speciální bowlingové obuvi došlo k nalosování jednotlivých týmů z přineseného poháru. K zápisu družstev a později i výsledků jednotlivých soutěžních kol byla využita přinesená popisovací deska. Rolí kapitánek družstev byly jako obvykle pověřeny přítomné příslušnice něžného pohlaví. S výsledkem nalosování členů do jednotlivých týmů nevládla vždy naprostá spokojenost, ale se spravedlivým výsledkem losu se nakonec musela smířit i americká studentka Anny Essex.
Hned první kola soutěže napověděla, kde je třeba hledat největšího favorita. Profesionální postoje při obtížně vyfotografovatelných bleskurychlých odhodech koulí, soustavný koučink, množící se vítězná gesta spolu s bojovými pokřiky to vše charakterizovalo třetí nalosované družstvo Evy F., Karla R. a Marka S.
Členové ostatních družstev jim sice sportovně jejich úspěšné tažení přáli, ale postupem času se u některých labilnějších jedinců začínaly projevovat určité pocity marnosti nad neefektivností jejich vynaloženého úsilí. V některých vyhraněných případech docházelo dokonce k tak tvrdým atakům stresu, že to u ostatních soutěžících vyvolávalo oprávněné obavy o narušení psychického zdraví a našeho lékaře (v pozadí) to uvádělo do stavu vrcholné pohotovosti. Tyto typické stresové reakce byly naštěstí zcela ojedinělé a jak se později ukázalo (díky narůstající konzumaci alkoholických nápojů) i pomíjivé.
Snad nejsnadněji (s profesionalitou jemu vlastní) se s rolí outsidera dokázal vypořádat právě přítel Richard F. Prestože i on propadal po prvním kole soutěže přívalům trudomyslnosti a laik by se mohl domnívat, že se nad svými výkony trápí, dokázal se během jen několika málo minutek s negativistickými myšlenkami vypořádat a po celou další dobu soutěže byl již pro ostatní vzorem zcela pozitivního přístupu, kterým při každém hodu koule připomínal přesvědčené a zanícené nositele myšlenek východoasijských filosofů.
Po prvním soutěžním kole vyvstala před většinou zapojených bowlistů zásadní otázka: „Skončit již hru, ze které vyjdu hanebně poražen (poražena)? Ale vždyť horší už to přece být nemůže!“ A tak v bláhové naději, že se přece jen musí dostavit „lepší příští“ vstupovali prohrávající do dalšího a ještě dalšího kola soutěže. Majitel bowlingového sportoviště se pokradmu přesvědčoval ve své knize rezervací, zda se mu skutečně na drahách pohybuje skupina rotariánů s přáteli a ne kroužek gamblerů, kteří beznadějně propadli iluzi, že jednou přece i na ně štěstí musí usednout tak, jako ta pověstná zlatá muška. Mnohahodinové zápolení samozřejmě vyžadovalo materiální energetické zdroje, což byla parketa obslužného týmu pana Makovičky. Skvělé na grilu upravené kuřecí paličky a křídla s bramboráčky i pestrá škála kvalitních nápojů přispěly k tomu, že se s rostoucím zatěžováním trávicího traktu nervová soustava stále intenzivněji vytěžovala řízením těchto pochodů. Tím se původně vybuzené silné emoce postupně stále víc a více utlumovaly. Vítězící tým dával blahosklonně přednost ostatním při výběru koule a postupně utlumoval své pozitivní emoce, aby nejitřil zbytek soutěžících. Zbývající družstva se zaměřila na to, aby obsadila co nejlepší místo za jasnými vítězi. Postupem hry se tak zcela jednoznačně vymezilo družstvo na druhém místě (ve složení Helena J., Robert H. a Pavel B.). Tím se výrazně zvýšil počet soutěžících, u nichž převládal pocit celkového uspokojení nad svými dosaženými výsledky. Mezinárodní tým, tvořený američankou Anny Essex, mexičanem Arturem a správcem klubu Petrem S. hřál pocit, že dosáhli na bronz, a že je vzhledem k jejich nízkému věkovému průměru lepší bowlingová budoucnost zcela jistě teprve čeká. Družstvo, které skončilo nejhlouběji v poli poražených (Renata B., Richard F. Karel J), se s přibývajícími hodinami postupně zcela smířilo i s touto nelichotivou rolí a zaměřilo se na sdílení radosti z vítězné euforie svých manželských partnerů. Za tohoto rozpoložení všech účastníků došlo k vyhlašování výsledků soutěžících družstev. Po pravdě nikoho nepřekvapily a pouze dokázaly jaké je aktuální rozložení bowlingových sil. Pečlivým sečtením bodů dosažených jednotlivými účastníky bylo následně zjištěno i pořadí tří nejlepších jednotlivců po všech třech soutěžních kolech: 1. místo – Karel Rada (421 b.), 2. místo – Karel Javůrek (378 b.), 3. místo – Robert Hradecký (352 b.). Konec dobrý, všechno dobré. Po vyhlášení výsledků studenti a někteří další účastníci odjeli do svých domovů. Většina hráčů se však nechtěla smířit s tím, že by tak pěkně započatý pondělní večer už měl končit. A tak se za účasti Karlem Radou povolaného přítele ještě vytvořila narychlo tři soutěžící družstva a poslední dvě kola bowlingového maratonu se dohrávala už v prvních minutách úterního dne. Celý večer abstinující a migrénou trpící Richard Ferkl pak naskládal do svého velkokapacitního vozu ty, jejichž úterním pracovištěm nebylo ani Bowling centrum, ani sousedící hotel Horizont a bezpečně nás dopravil do Trutnova.
Sekretář RC Marek Skalický v následném zápisu ze schůzky konstatoval: „Všichni se
náramně zlepšili, až na Karla Radu, který na to neměl čas, protože předával rady ostatním v družstvu. Zejména se zlepšily a osvědčily účastnice Renata, Helena a Eva.“
