beseda s panem Miroslavem Jančarem o ČVS Legiích i provaznictví na severu
Dnes nás navštívil pan Miroslav Jančar. Vystudoval vysoké vojenské školy v Moravské Třebové a ve Vyškově. Působil u tankového pluku v Žatci, v roce 1998 odešel do důchodu. Poznal během střeleb Rusko a středoasijské republiky, na vojnu nezanevřel.
Věnuje se ve svém volném čase historii legionářů, napsal již o nich knihu o historii 5. protiletadlového pluku v Žatci, knihu o legionářích z Chomutovska a píše další o legionářích z Mostecka. Vyprávěl nám o historii legionářů v Rusku. Bylo jich přes 90 000, byli velkou silou, která obsadila transsibiřskou magistrálu. Díky tomu se nemohli vracet po podepsání Brest-Litevského míru němečtí a rakousko-uherští zajatci zpět do Evropy a nemohli posílit svá vojska v bojích roku 1918. Legie byly výtečně organizované, neřešily se jen vojenské záležitosti, měly mezi sebou všechny profese od pekařství až po stavební profese. Boje s bolševiky byly mimořádně tvrdé, obě strany projevovaly vůči sobě velkou bezohlednost. V roce 1920 už byla cítit ve vzduchu velká únava z války, počínaly vzpoury. Byly sice československým a francouzským velením potlačeny (generálové Janin a Štefánik), ale cesta zpět již byla nevyhnutelná. Legie se navracely dvěma směry, část přes Suez a část přes USA do Itálie a Francie. Legie, ale již ne tak početné, působily i v Itálii a Francii. Legie byly základem poválečné ČS armády a jen díky nim byla udržena celistvost nové republiky, kdy legie potlačily vzniklé německé provincie Deutschböhmen a další. Návrat domů byl pro ně těžký, nikdo je, kromě prvního legionářského vlaku, zvlášť nevítal. Dodnes působí ČS obec legionářská, která těžce nesla, že mezi legionáře byli začleněni po druhé světové válce i čeští bolševici z Ruska.
V druhé části nám host vyprávěl o provaznictví na Chomutovsku. Bylo zde mnoho malých firem, které dokázaly vyrábět zboží od malých síťovek na nákupy až po velká lodní lana. Jeho rodina provozovala závod v centru Jirkova, závod ale skončil kvůli koncentraci výroby do velkých firmem a kvůli stále klesajícímu zájmu o produkty. Provazová lana byla nahrazována ocelovými a například síťovky igelitovými taškami.
Schůzky se zúčastnil i MUDr. Kelbich, který ve věku 92 let besedu obohatil o fotoknihy se vzpomínkami na jeho otce, který rovněž působil v Rusku jako legionář.
