Oblastní muzeum a galerie v Mostě
Čsl. armády 1360/35, Most, 434 01
Exposé ing. Miroslav Svoboda, ředitel hnědouhelné elektrárny Počerady a Ledvice
Úvodem prezident klubu Petr Svoboda představil náš klub a Rudolf Jung, který pozval přednášejícího, vyzdvihl následnou přednášku jako pohled kompetentního člověka na energetiku z praxe poslední a nejmodernější elektrárny v Čechách.
Ing. Miroslav Svoboda se narodil před 51 lety, je Bíliňák, má 3 děti, začínal v energetice, kde procházel všemi provozy elektrárny, později jako směnový inženýr a šéf výroby, dále byl v Praze na útvaru řízení a provozu přítomen rozděleni ČEZ na jadernou a nejadernou část, 5 let je ředitelem v Ledvicích a Počeradech.
Blíže k provozu Počerad:
Nejdříve teoreticky. V České republice jsou v současné době v provozu 3 paroplynové elektrárny. Elektrárna Vřesová o instalovaném výkonu 2 x 220 MW, která jako palivo využívá energoplyn vzniklý zplyňováním uhlí. Dále elektrárna Alpiq Kladno, využívána především jako špičkový zdroj. Elektrárna je schopna spalovat zemní plyn i topný olej a je navržena tak, aby bylo možno kdykoliv přepínat mezi požadovanými palivy. Maximální výkon elektrárny je 60 MW. Další elektrárna v Počeradech je o výkonu 838 MW. Elektrárna Počerady je uhelná elektrárna společnosti Vršanská uhelná ze skupiny Sev.en Pavla Tykače. Elektrárna splňuje aktualizované emisní limity až na požadované limity emisí rtuti. Hlavním zdrojem uhlí pro elektrárnu je nedaleký lom Vršany, který je stejně jako elektrárna ve vlastnictví společnosti Vršanská uhelná. K dopravě hndého uhlí se využívá železnice z povrchových dolů motecké pánve. Řeka Ohře zásobuje elektrárnu vodou. Roční spotřeba uhlí je asi 6 milionů tun.
Výhoda paroplynových elektráren: je nízká produkce emisí na jednotku vyrobené energie, především díky používanému typu paliva, ale také díky využití kombinovaného oběhu, ve kterém je vstupní energie využita vícenásobně. Oproti uhelným elektrárnám neprodukují paroplynové žádný popílek a emise SO2 jsou nižší až o 70 %.
Předností je také doba výstavby, která se pohybuje v rozmezí 30-40 měsíců, což je podstatně méně než v případě uhelných nebo jaderných elektráren. Navíc se paroplynové elektrárny dnes dodávají v podstatě „na klíč“ s cenou pohybující se okolo 500 EUR/kWe, přičemž závisí na technických a ekonomických podmínkách instalace a mohou být maximálně 1000 EUR/kWe. Oproti ostatním zdrojům na fosilní paliva mají tedy paroplynové elektrárny nižší investiční náklady, kratší dobu realizace a vyšší tepelnou účinnost. Účinnost spalování je vyšší než u nejmodernějším uhelných elektráren (42 % – Ledvice) a odhaduje se na 59 %.
Paroplynové elektrárny jsou ve srovnání s uhelnými výrazně šetrnější k životnímu prostředí, zapadají do moderní energetické koncepce snažící se eliminovat emise škodlivin do ovzduší a svojí flexibilitou jsou navíc velmi vhodným doplněním obnovitelných zdrojů energie, které zaujímají stále silnější postavení ve výrobě elektřiny.
Nevýhodou je nutnost využití drahého ušlechtilého paliva, což je důvodem, proč se v dnešní době upřednostňuje výroba v levnějších uhelných elektrárnách i přes jejich výrazně vyšší negativní vliv na životní prostředí a paroplynové elektrárny plní funkci zálohy při poruše nebo výpadku některého z využívaných zdrojů.
Výstavba paroplynové elektrárny Počerady
V Počeradech bylo vybráno základní uspořádání paroplynového cyklu v podobě vícehřídelového řešení se dvěma plynovými turbínami (každá o výkonu 284 MW) a jednou turbínou parní o výkonu 270 MW. Stavba byla zahájena 1. dubna 2011. Podle původních předpokladů měla být elektrárna provozována v pološpičkovém režimu, tj. v pracovních dnech od 6–22 hod., nebo také v době odstávek jiných zdrojů. V průběhu výstavby však došlo k dynamickým změnám v prostředí celé evropské energetiky. Různými regulacemi pokřivené tržní mechanismy přestaly plnit svou dosavadní roli spolehlivých tvůrců cen elektřiny. V situaci, kdy díky dotacím lze v Evropě bez rizika ztrát stavět a provozovat pouze podporované tzv. obnovitelné zdroje, se paroplynové elektrárny dostaly do kategorie zdrojů s příliš vysokými výrobními náklady. Z tohoto důvodu je zatím využití PPC Počerady nižší, než se původně předpokládalo. V rámci energetického systému České republiky funguje provoz jako operativní záloha schopná poměrně rychlého najetí. Je třeba si uvědomit, že pro paroplynový zdroj je nutné zajistit dopravu zemního plynu v množství až 150 000 m3/hod (minimálně 3000 m3/hod). Jde o plyn z transitní soustavy zemního plynu /3 přívody/.
Dále uvedl ing. Miroslav Svoboda, že v Počeradech jde z hlediska obsluhy o 35 členný kolektiv srdcařů, který je evropskou špičkou v obsluze zařízení a náběhů do sítí z hlediska vykrytí časů, kdy v síti nefungují OZE zdroje. To závisí na počasí. Jim v Počeradech stačí 10 minut od příkazu k najetí. Školení probíhá v Německu. Pochopitelně rychlý náběh výkonů je náročný na techniku – namáhání parní turbíny a kotlů, ale poruchovost za poslední 3 roky je takřka nulová. V poslední době hraje stále větší roli cena plynu, z toho plyne denní sledování cen plynu.
Blíže k provozu Ledvic:
Nejdříve teoreticky: je elektrárnou společnosti ČEZ, kromě elektrické energie teplem zásobuje Teplice a Bílinu 1000 TJ/rok. Nyní je v provozu od 2019 blok č. 4 o výkonu 110 MW a nový blok č. 6 (nazývaný také jako „Nový zdroj") o výkonu 660 MW, který byl spuštěn v roce 2017. Celkový výkon elektrárny je tedy 770 MW. Zajímavostí je kotelna vysoká 145 metrů-nejvyšší rozhledna v ČR! Nový zdroj splňuje požadavky BAT (Best Available Techniques - nejlepší dostupné technologie) a jeho účinnost je až 42,5 %, díky čemuž se podařilo snížit emise o 20 % oproti běžným uhelným elektrárnám. Průtlačný kotel je práškový; kolem něj se v kotelně nachází 8 kruhově uspořádaných ventilátorových mlýnů, v nichž je mleto uhlí na uhelný mour. Konstrukce jsou kvůli dilataci zavěšeny. Najíždění a stabilizace kotle se děje zemním plynem. Původní termín spuštění bloku na konci roku 2012 byl kvůli zpožděním dodávek a technickým závadám několikrát posunut. Zdroj dán do plného provozu v listopadu roku 2017. Stejně jako v Německu se objevily problémy s ocelí použitou na membránové stěny kotle. Je zde použita prakticky neodzkoušená ocel T24, která má lépe snášet vysoké teploty a tlaky v nadkritickém bloku. Stejná ocel je použita v Německu, Belgii, Nizozemsku a v Česku. Při použití v Německu se objevily netěsnosti svarů. ČEZ začal po dodavateli technologií (Alstom) vymáhat odškodné. Ztráty způsobené zpožděním se vyčíslují na 2 miliardy korun, přesně tolik měl vydělat prodej elektrické energie v letech 2012–2015.
V elektrárně Ledvice dochází ke spalování hnědého uhlí, které je z dolů Bílina dopravováno do zásobníků paliva jednotlivých kotlů nebo na manipulační skládku. Dnešní spotřeba 3,6 milionů tun za rok. Voda se odebírá z Labe přes čerpací stanici Dolní Zálezly. Délka 25 km, postaveno Němci ve 2 sv. válce průměr 1000 mm. Jako záložní zdroj na omezenou dobu bude sloužit odběr z vodní nádrže Všechlapy. Surová voda se chemicky upraví a slouží jako filtrovaná voda do chladicích okruhů, požární voda, voda do vývěvy kondenzátoru a pro ostatní technologické účely.
V areálu likvidace odpadních vod probíhá ve spolupráci s Českým rybářským svazem také program chovu vybraných druhů ryb (např. program pro záchranu ohroženého karase obecného). Na jednom z ochozů komína je od roku 2015 umístěna takzvaná sokolí budka, v níž pár ohroženého druhu sokola stěhovavého vyvádí na svět 1 – 3 mláďata ročně. V roce 2020 byly v areálu likvidace odpadních vod elektrárny nainstalovány 4 odvalovací vodní turbínky Protur o výkonu 400 W s bateriovým úložištěm.
Podle slov ředitele ing. Miroslava Svobody při svařování shora zmíněného materiálu T24 učinila osádka v Ledvicích velké úspěchy. Turbína v bloku 4 má životnost 50 let. Další aktivity v el. Ledvice-sluneční kolektory 52 kWp, testování různých typů panelů, testování jejich naklánění, testování geofotovoltaiky, plán vybudovat ELE při využití výsypky a terásek a velikosti 50-260 MW. Teď funguje nabíjecí stanice pro elektrobusy v Bílině. Výzkumy v oblasti výroby vodíku a bateriových úložišť oddálili.
