Církevní restituce. Více než 20 let sporů o to, jakou podobu by měly mít. Levicové strany z principu jsou proti církevním restitucím, pravicové spíše pro. Ale je současný výsledek opravdu odrazem tohoto dělení? Nebo v tom spíše hrají roli zájmy měst na odblokování majetku, na umožnění jejich rozvoje? To není zcela zřejmé. Funkce majetku v historii církví je předmětem řady zkoumání – starostové i historici posuzují, jak vlastně v Čechách vznikaly kostely. Vždy to bylo na základě existence nějakého majetku, nějakých pozemků vyčleněných vrchností, které financovaly stavbu i provoz kostela. Již v období tzv. 1. republiky byla snaha ubírat pozemky církvím, ale vzniklé „chudé“ farnosti byly dofinancovávány vrchností (tedy státem, obcemi). To odstartovalo postupné změny v užívání majetku církvemi. Církev jako majitel není jedna, ale subjektem vlastnického práva jsou jednotlivé farnosti, řády, kongregace…, celkem 5000 jednotek, které ve vztahu k majetku vystupují samy za sebe. Biskupové, vč. primase českého sice mluví za církev, ale jen v obecných otázkách, v otázkách víry, nikoli konkrétního majetku.
V severních Čechách vzniknou spíše chudší farnosti, možná s výjimkou Oseckého kláštera. V současnosti běží složitá diskuse, jak využít restitucí k tomu, aby majetek opět vydělával na celou činnost církve, na platy kněží, církevní školství, charitu, ale i na obnovu movitého i nemovitého majetku (vlastnictví je nejen právo, ale i povinnost správy majetku). Církev zatím nedokázala přesvědčit veřejnost, že to bude umět, chybí jí správně vedené „PR“. A „konzultanti“, kteří se kolem církevních restitucí točí, zatím nedávají garance, že vše bude správné.
Přesto všechno lze s jistotou říci, že církev má vysoký potenciál stát se dobrým hospodářem. Je plně svéprávná a má dost dlouhé a úspěšné zkušenosti. A i když s tím, co a jak vyjednala církevní hierarchie, ne všichni řadoví faráři a duchovní souhlasí, tak je vysoká pravděpodobnost, že se převod majetku a návrat církve k „samofinancování“ nakonec prosadí. Konzervativní pojetí církve v současnosti vytlačuje liberálnější názory menšiny církevních hodnostářů.
