Nebyly nalezeny žádné informace o chystaných setkáních.
Tomáš Veselý: Přednášku měl Tomáš Veselý na téma Na kole kolem Malorcy. Je to neuvěřitelné, co je možné zvládnout. Bylo to moc pěkné, vtipné včetně historických údajů a geografických dat. Ale myslím si, že ani příští rok nikdo z nás Tomáše nedoprovodí a zase se rádi podíváme jenom na obrázky.
MUDr. Vojeitingern Re: Neskutečně krásná přednáška o návštěvě našeho prezidenta na tři týdny na Srí Lance, zemi s nejdelší budhistickou tradicí. Přednáška měla úvod o historii Srí Lanky a na tuto část navázala část fotografií, které pro nás Vojen připravil.
Barbara Delgado: Naše výměnná studentka Barbara měla přednášku o své zemi Chile. Seznámila nás s geografií (délka přes 4 tis. km, nejvyšší hora přes 6 tis. m.n.m., politikou, zvířenou, hospodářstvím, typickými jídly. Chilané ze sportů nejvíce milují fotbal a jejich typickým rysem je solidarita s méně šťastnými spoluobčany. Potěšila nás i Barbařina Čeština.
MUDr. Miroslav Novotný: Přednášku měl Míra Novotný o zdravotnictví ve Francii. Přednáška byla velmi zajímavá a myslím, že nám řekl velké množství nových informací a vyvolal ohromnou diskusi na téma zdravotnictví.
Pavla Bublíková: Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799, pocházel ze starého šlechtického rodu. Po matce Puškin zdědil tvrdohlavost a bouřlivost. Jeho otcem byl Sergej Lvovič Puškin, dědeček jeho otce Lev Alexandrovič Puškin byl plukovník ruské armády; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Hannibal, ruský vojenský a politický činitel afrického původu, pravděpodobně z oblasti dnešní Eritreje nebo Kamerunu. Mnohé zdroje se zmiňují o jeho eritrejském nebo etiopském původu. Ottův slovník naučný ho popisuje jako "oblíbeného černocha Petra Velikého". Některé zdroje uvádějí, že Hannibal byl synem jednoho z etiopských vladařů, který byl v sedmi letech odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti své šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Hannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijat do řad ruské šlechty. Jeho matka Nadězda Osipovna Puškina (Надежда Осиповна Пушкина), rozená Hannibalová (Ганнибал), před sňatkem žila v Petrohradu na panství Kobrino (Кобрино). Puškin studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice. Zde se začal politicky angažovat (sympatizoval s děkabristy). Byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas. Na lyceu si jeho učitelé všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih. Roku 1820 odešel do vyhnanství do jižního Ruska a v r. 1823 do Oděsy, v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce. Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. Roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí. V roce 1833 byl carem jmenován podkomořím. Z toho nebyl příliš nadšen, ale netroufal si odmítnout. Stal se součástí carského dvora. Tento život se mu nezamlouval, jeho žena byla ale nadšená. Vzhledem k její velké kráse, se jí dvořilo mnoho mužů, mezi nimi i car. Ten Puškina za jeho extravaganci příliš nemiloval, ale trpěl jeho přítomnost na carském dvoře jen díky jeho ženě, kterou obdivoval. Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel. Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d’Anthèsem. Ten byl přesnějším střelcem a střelil Puškina do břicha. Puškin byl v hrozných bolestech odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař jeho stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později. O jeho rodinu se s doživotní penzí postaral car. Alexandr Sergejevič Puškám byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.
Ing. Zdeněk Prokopec: Zdeněk měl přednášku na velmi aktuální témata. Boj proti využívání benzínu, čištění internetu, informace ve veřejných médiícj, jejich kvalita a objektivita. Zdeňkova přednáška vyvolala velmi živou diskusi a bylo opravdu moc zajímavé slyšet názory i ostatních. Mě se moc líbila poznámka o atomové elektrárně, která je ve skutečnosti jaderná a Zdeňkovo glosování odbornosti některých novinářů.
Pavla Bublíková: Prezident Spojených států amerických je hlavou státu a hlavou vlády. Jako šéf exekutivy a hlava federální vlády je prezidentský úřad nejvyšší politickou funkcí ve Spojených státech. Prezident je rovněž vrchním velitelem amerických ozbrojených sil. Je volen nepřímo na čtyřleté funkční období sborem volitelů. Od roku 1951, kdy byl ratifikován 22. dodatek ústavy, nesmí být nikdo do úřadu prezidenta zvolen více než dvakrát. Ze 45 prezidentů čtyři v úřadu zemřeli přirozenou smrtí, jeden odstoupil a čtyři byli zavražděni. Nejkratší dobu v prezidentském úřadu – 31 dnů – strávil WilliamHenry Harrison. Nejdéle sloužil Franklin D.Roosevelt, který byl zvolen na čtyři volební období a v úřadu strávil dvanáct let. Byl také jediným prezidentem , který vládl více než dvě volební období. Současným americkým prezidentem je od roku 2017 Donald Trump, jehož mandát vyprší 20. ledna 2021. Protože Grover Cleveland byl zvolen dvakrát ve dvou nesouvisejících obdobích, počítá se jako 22. i 24. prezident USA. Donald Trump tak je 45. prezidentem USA a zároveň 44. osobou, která zastává tento úřad.
Pavla Bublíková: Stručná historie • Singapur byl díky své poloze na křižovatce námořních tras v mořích jihovýchodní Asie významným přístavem a obchodním místem již od nepaměti (v 3.století n.l.byl nazván Pu-luo-chung -Ostrov na konci světa). Malajci se začali na ostrově začali usazovat v 7.století n.l. a nazvali ho Temasek (Mořské město). • Ve 13.století tu proplouval Marco Polo a ve 14.století zde hledal úkryt před bouří sumaterský princ Sang Nila Utama. Ten dal městu jeho současný název, protože zahlédl tvora, o kterém si myslel, že je lev. Spíš to byl ale tygr. Název Singapur znamená Lví město a nic na tom nemění fakt, že zde volně žijící lvi nikdy nežili. • Ostrov jako svou základnu po staletí využívali také piráti. • O kontrolu nad Singapurem se přetahovali po mnoho let uchvatitelé ze Siamu a z Jávy – až do příjezdu sira Rafflese, zakladatele moderního Singapuru. • Sir Thomas Stamford Raffles (1781 – 1826) pobýval v Singapuru čtyři roky. Tento důstojník Východoindické společnosti a koloniální „podnikatel“ s mimořádnými vizemi hovořil malajsky a znal místní zvyky. Pád Singapuru • Winston Churchill označil pád Singapuru a jeho ovládnutí Japonci v roce 1942 za „nejhorší neštěstí a největší kapitulaci“ v britské historii. Britové si byli jisti, že Japonci zaútočí z moře a tam na ně byli připraveni. Japonci však zaútočili z pevniny, přehnali se přes Malajský poloostrov a nakonec zaútočili na Singapur, kde měli Britové zásoby potravin a pohonných hmot. Během sedmi dnů přinutili Brity ke kapitulaci. Téměř 30 000 válečných zajatců bylo internováno ve věznici Changi (poblíž dnešního letiště). Později byli donuceni přejít pěšky přes celou Malajsii až do Thajska, kde mnozí z nich zahynuli při stavbě železnice a mostu přes řeku Kwai. • Obyvatelé Singapuru byli potrestáni ještě krutěji než australští, indičtí či britští vojáci za to, že se již v dřívějších dobách postavili na odpor proti japonské okupaci Číny. Do roku 1945, kdy se Japonci nakonec vzdali, bylo popraveno nebo zemřelo hlady na 100 000 Singapuřanů (zejména čínského původu). Lee Kuan Yew na scéně • Britové se po druhé světové válce opět ujali správy města, ale sílily snahy Singapuru o politickou autonomii. Britové umožnili vznik Malajské federace a Singapur s většinovým čínským obyvatelstvem prohlásili v roce 1955 korunní kolonií se zvláštním statusem. První premiér této kolonie David Marshall požadoval úplnou samostatnost, ale s tím Británie nesouhlasila. • Mezitím se v Singapuru objevila nová politická strana s novým lídrem. Tímto novodobým sirem Rafflesem se stal Lee Kuan Yew. Lee se narodil v roce 1923, vystudoval univerzitu v Cambridgi. Po návratu pomáhal založit novou politickou stranu. Tato strana v roce 1959 vyhrála volby, rychle zpřetrhala vazby s komunisty a dalšími levicovými stranami a soustředila se na sjednocení s Malajsií a s provinciemi Sabah a Sarawak. Tak vznikla v roce 1963 Malajská federace. Singapur byl ale z různých důvodů považován za určitou hrozbu existence nové Malajské republiky. Muslimové proto urychlili snahy o vyloučení Singapuru z federace. K tomu došlo po 23 měsících a Singapur se stal samostatným státem. Nový Singapur • Přes počáteční pochyby, zda bude mít Singapur dostatek zdrojů, vůle a síly přežít jako samostatný stát však Lee vše dobře ošetřil. Dokázal usmířit různé etnické skupiny, vnést pořádek do společnosti, zavést v zemi západní ideály, vypořádat se s politickými oponenty a soustředit se na hospodářský pokrok. • Za vlády Lee Kuan Yewa a jeho následovníka Goh Chok Tonga a Lee Hsien Loonga byl Singapur po celá desetiletí „nejjasnější hvězdou“ jihovýchodní Asie. • Masivní modernizace země má sice své kritiky (většina starého Singapuru byla srovnána se zemí), na druhé straně se ale životní úroveň přiblížila úrovni těch nejvyspělejších států. • Přísná nařízení jako zákaz kouření na veřejných místech, omezování prodeje žvýkaček, monitorování veřejných toalet (za účelem kontroly splachování), vysoké zdanění majitelů aut či státem sponzorované seznamovací agentury vyvolávají občas za hranicemi země úšklebky. Singapur je však díky tomu to nejčistší město v celé Asii. • Z pohledu západních demokracií jsou úspěchy Singapuru draze vykoupeny za cenu osobní a politické svobody. Disidenti jsou zavíráni, kritická média zakázána nebo žalována. • Tento pohled je však menšinový. Plná zaměstnanost, funkčnost úřadů, sociální stabilita a trvale rostoucí životní úroveň uspokojuje většinu obyvatelstva, kteří tak nemají důvod volit do parlamentu jinou stranu, než je ta stávající. • Singapurští politici paří k nejlépe placeným na světě. Prezidentův roční plat činí více než 4,2 milionu sing. dolarů. Příjem premiéra je 3,4 mil SGD, ministerský plat dosahuje 1,5 mil. SGD • Vláda věří, že vysoké platy jsou nezbytné, neboť mohou do politických funkcí přitáhnout ty největší talenty a zabránit korupci. Platy singapurských ministrů jsou odvozovány od platů šesti nejlépe placených profesí (manažerský přístup k tvorbě platů).
