Nebyly nalezeny žádné informace o chystaných setkáních.
Svatý Mikuláš z Myry (narodil se mezi roky 280/286 v Pataře –zemřel 6. prosince 345/352 v Myře) byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, je také někdy zván Mikuláš Divotvůrce. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je též patronem států (Rusko, Lotrinsko) a měst (Amsterdam, Bari, atd). Mikuláš se narodil ve městě Patara v římské provincii Asii do křesťanské řecké rodiny. Běžně se počítá, že se tak stalo mezi lety 280/286, ale udávají se i dřívější termíny, z nichž nejzazší mluví o roku 250. Z toho, že se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo odvozováno, že by mohl být původně povoláním rybář či námořník, pravděpodobnější ale je, že se jeho rodina zabývala obchodem s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Někteří Z toho někteří odvozují, že v té době byl už váženým knězem či biskupem. Obecně se předpokládá, že se stal biskupem (či nejvýznamnějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku) kolem roku 300 a to ve velmi mladém věku. Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl pravděpodobně vězněn. Během rozkvětu křesťanských komunit za Licinia již byl zcela jistě biskupem Myry a to velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Je mu připisováno zničení několika pohanských chrámů. Zároveň se též zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů. Činil tak nejspíš moudře, neboť se stal známým také jako ochránce nespravedlivě obviněných. Zúčastnil se Prvního nikajského koncilu, kde se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství. Mikuláš z Myry zemřel pravděpodobně 6. prosince v rozmezí let 345–352. Pohřben byl původně v Myře, ale v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (prázdný sarkofág stojí v Demre dodnes). Kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil roku 1089 papež Urban II. Jako všichni světci z jeho doby nebyl svatý Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířila. K největší expanzi dochází od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy - zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují, u pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce (pomineme-li Pannu Marii), velmi oblíben je též v Nizozemí, Německu a USA. Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách Jde o jednu z nejstarších legend o svatém Mikulášovi, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K čemuž však nedošlo díky zásahu svatého Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno. Vzhledem k této legendě (a její „extrémní“ variantě) je světec též označován jako patron prostitutek, jsou tím však myšleny především bývalé prostitutky, či sexuální otrokyně. Na stejné legendě je též založena tradice mikulášské nadílky. Tradice spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré a krajově i národnostně se liší. Součástí většiny z nich je rozdávání dárků dětem. V USA se tato tradice postupně přetvořila ve fenomén Santa Clause, který ovšem dnes roznáší dárky o Vánocích. Odtud se v této pozměněné podobě šíří do okolního světa. Santa Claus však nemá atributy a oděv českého Mikuláše, ale je oblečen do červeno-bílého oděvu, červeno-bílé čepice a vysokých holínek. V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází domácnosti s dětmi 5. prosince v předvečer svátku sv. Mikuláše. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické trestání a strašení zlobivých dětí. Ne vždy však byl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Jindy s ním chodil třeba obecní policajt. Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí. Ale v době, ze které tento zvyk pochází, byly podobné laskominy a některé druhy ovoce málo dostupné, a proto to bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách šlo především o zážitek než o dary.
V neděli byla první adventní neděle. Advent (z latinského adventus = přicházet) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tance a zpěv. Stopy adventní liturgie lze nalézt již v polovině 5. století v Ravenně. Teprve v polovině 6. století se objevuje také v Římě. V obou případech byl advent chápán jako příprava na slavení Narození Páně. Naproti tomu v Galii vlivem irskoskotských misionářů získala adventní doba postní ráz a byla chápána jako kající příprava na druhý příchod Kristův na konci času. Z adventní mše bylo vypuštěno Gloria a užívala se postní fialová barva mešních rouch. Advent začíná první nedělí adventní, tedy nedělí mezi 27. listopadem a 3. Prosincem. První adventní neděli předchází Slavnost Ježíše Krista Krále, svátek připomínající Kristovu vládu nad světem. Tradičním symbolem adventu od 19. století je adventní věnec, který má v různých oblastech různou podobu. V České republice (a v katolických zemích) nejčastěji se čtyřmi svíčkami, z nichž tři jsou fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Tradice zapalování svíček na věncích přímo vychází ze židovské tradice zapalování osmi svící o svátcích zvaných Chanuka. 1. Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. 2. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. 3. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíčku, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. 4. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.
Pavla Bublíková: Jako další bod programu dostala slovo Pavla, která se účastnila semináře k Nadaci Rotary, který se konal 13.11.2016 v Praze Hotelu Paříž. Seznámila nás s historií Nadace Rotary, která v roce 2017 oslaví 100 let svého trvání. Rozhodnutí založit Nadaci Rotary bylo přijato na shromáždění v Atlantě. První příspěvek věnoval Rotary klub z Kansas city a činil 25,50 dolaru. Nejvýznamnější počin Nadace je bezesporu Global Polio Eradication Initiave (Program na vymýcení dětské obrny na světě). Bylo vybráno přes 1,2 mld. USD díky Rotary. Naočkováno bylo přes 2,5 mld. dětí. Ještě v roce 1988 bylo 350 tisíc případů dětské obrny ve 125 zemích, v roce 2015 to bylo pouze 74 případů ve 2 zemích. Oblastí působení Nadace Rotary je šest: mírová a konfliktní prevence, prevence nemocí a jejich léčba, voda a sanitace (hygiena), péče o matku a dítě, základní vzdělání a gramotnost a ekonomický a komunitní rozvoj. V současné době má náš distrikt dvě žádosti o globální grant (Ostrava – pomoc školám v Malawi, Košice – čistírna odpadních vod na Ukrajině). Na distriktní projekty je pravidelně alokováno okolo 13 tisíc USD. Podmínkou získání grantu je, že použití prostředků musí být v souladu se zásadami a podmínkami. Klub, který žádá o poskytnutí příspěvku na distriktní projekt musí být kvalifikován v souladu s Memorandem of Understanding, má určeného stálého člena pro Nadaci Rotary, který absolvoval proškolení distriktu, musí schválit MOU a musí mít vyrovnány všechny závazky vůči distriktu a RI. Projekt by měl být zaměřen na humanitární, sociální a vzdělávácí účely. Projekt by neměl být zaměřen ve prospěch pouze jedné osoby či několika málo osob a nesmí poskytnout výhodu některému Rotariánovi, klubu či distriktu. Žádost o grant je nutno předložit nejpozději do 31.3.2017. Minimální hodnota projektu je 2 000 USD, minimální spolupodílí RC na projektu je 1 000 USD. Žádající klub musí založit samostatný bankovní účet.
Cameron Pegley: Cameron nás seznámil se svým projektem čtyř koncertů Oxfordského pěveckého sboru v České republice, kam je pozval a celý jejich pobyt zde organizuje. Je to moc hezká a náročná akce. První koncert se bude konat v Prachaticích, další v Českých Budějovicích, v Písku a v Praze na Karově náměstí v kostele Svatého Ignáce. Cameron chce výtěžek z koncertů věnovat hospicům v místech, kde bude sbor vystupovat. Jedná se hlavně o prachatický, písecký a budějovický. Kontakt na Camerona je 733 161 741.
Hedvika Češková, Jiří Hartvich: Hedvika Češková měla přednášku o svém pobytu v Kolumbii ve městě Soatá a Jirka Hartvich o svém pobytu v Japonsku v Tokyu.
Petr Cigánek, Radim Pták: Petr Cigánek nás seznámil se svým pobytem v USA v Oregonu ve městě Milwaukie, Radim Pták s pobytem v USA, kde byl v Severní Karolíně ve městě Charlotte.
Zdeněk Prokopec: Třicet let od Černobylu. Zdeněk si pro nás připravil nesmírně zajímavou přednášku na téma jaderných elektráren a problémů kolem nich. Kromě Černobylu vzpomněl i rok 1980 v Jaslovských Bohunicích. Přednáška byla zajímavá a velmi cenná v tom, že Zdeněk vycházel z osobních zkušeností.
