Rotary kluby, které od roku 1927 tvořily československý distrikt s označením 66, měly od počátku silné vazby na kluby v zahraničí, zejména ve Velké Británii, USA, Kanadě a Francii. Se vznikem klubů v okolních zemích (1925 Vídeň, 1926 Budapešť, 1927 Hamburk, 1928 Beograd, 1929 Bukurešť, 1931 Varšava) rozšiřovaly spolupráci i tímto směrem. V roce 1929, když rakouské a německé kluby utvořily společný distrikt 73, začala právě s nimi probíhat spolupráce systematicky v rámci tzv. „malého komitétu“. V roce 1931 byl příležitostí pro navazování mezinárodní spolupráce také Světový kongres RI, který se uskutečnil ve Vídni za hojné účasti československých rotariánů. Jedna z jeho pracovních sekcí zasedala v Bratislavě a menší skupinka mimoevropských účastníků podnikla poznávací výlet do Prahy.
S rozšiřující se členskou základnou a utvořením distriktu vznikla potřeba vydávat časopis, který by zajistil jak meziklubovou komunikaci, tak aby o klubových aktivitách informoval veřejnost. První číslo čtvrtletníku s názvem Československý rotarián vyšlo v lednu 1929. Časem se měnily redaktoři i tiskárny. V roce 1930 byl časopis změněn na dvouměsíčník. Od července 1931 redakci a administraci zajišťoval stabilně člen Rotary klubu Mladá Boleslav Vácslav Rudl (cs ve jméně Václav není překlep). Časopis tiskla mladoboleslavská tiskárna Hejda & Zdroj. Československý Rotarián vycházel černobíle ve formátu A4 na křídovém papíře, s přebalem určeným pro inzerci, v jednoduché sponkové vazbě, a to v kombinaci češtiny, slovenštiny a němčiny podle jazykové příslušnosti autora. Byl jedním z 30 oficiálních rotariánských periodik, vycházejících v té době v 11 různých jazycích pro různé distrikty a rotariánské regiony světa. Časopis přestal vycházet v roce 1938. Bohužel se ani ve veřejných knihovnách nedochovala ucelená řada všech výtisků, dochovala se jen některá čísla.
I tato nekompletní řada jednotlivých výtisků časopisu představuje nenahraditelný zdroj autentických informací o aktivitách Rotary klubů v Československu v letech 1929 – 1938. Pestrý klubový život se opíral o zajímavé profesní přednášky, meziklubové návštěvy nebo turistické akce (nejen výlety, ale i například sponzoring turistických objektů). Členové Rotary klubů „pro bono“ pořizovali překlady informačních materiálů o svých městech a zajišťovali sponzorsky jejich tisk. Kluby materiálně podporovaly například výstavbu veřejně prospěšných objektů (školy, nemocnice, divadla, domovy mládeže, sochařská díla, místní dopravní stavby apod.). V západní části distriktu byla rozšířená podpora skautských oddílů, ve východní části zakládání a podpora Československého červeného kříže. Obvyklá byla i podpora školního stravování dětí z chudých rodin. Charitativní akce každoročně vrcholily v období adventu a vánočních svátků.
Historie rotariánského společenství v prvorepublikovém Československu je výrazně spojena s pražským Obecním domem. Právě v jeho prostorách byl v roce 1925 inaugurován RC Praha, první Rotary klub v Československu. Jeho sídlo se však po několik následujících let střídalo na jiných místech. V Obecním domě byl v roce 1927 slavnostně vyhlášen Rotary distrikt č. 66. Uskutečnily se zde i dvě distriktní konference (1929 a 1937). Sladkovského sál Obecního domu se od září 1931 stal místem pravidelných pondělních schůzek více jak stovky pražských rotariánů. Od začátku ledna 1932 byla ve III. patře pronajata kancelář, která sloužila až do vzniku Protektorátu Čechy a Morava jako zázemí klubu a současně i jako stálý sekretariát celého distriktu.
Pozoruhodná je například četnost návštěv světových prezidentů RI v Československu spojených s přijetím u prezidenta republiky T. G. Masaryka. V roce 1929 to byl Tom Sutton z Mexika se svou chotí, v roce 1934 John Nelson z Kanady. Později také Edvard Beneš v pozici prezidenta republiky přijal ještě před válkou dva další prezidenty RI: Eda R. Johnsona (1936) a Maurice Duperrey (1938).
Zmíníme-li se na tomto místě o situaci německo-rakouského distriktu 73 po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933, pak jen předcházíme tomu, co čekalo o něco později naše kluby. Rotary kluby byly terčem pozornosti německých nacistů (NSDAP) od samého počátku. Už v roce 1932 vyšel štvavý spisek proti rotariánům z pera nacistického autora pod názvem „Němečtí tajemní muži!“. Zpočátku bylo období v letech 1933-1937 ve znamení vzájemných ústupků. Nacisté si tehdy ještě nemohli dovolit z hlediska mezinárodních vztahů tvrdší postup proti rotariánům, rotariáni se v duchu tradiční podpory státu, v němž působí, snažili o přijatelné začlenění do nově utvářeného o společenského systému ve víře, že svoje zásady udrží. Konec nadějím přinesly Norimberské zákony. Němečtí rotariáni svůj zápas vzdali na společné schůzce presidentů o sekretářů všech říšskoněmeckých Rotary klubů (44 klubů s 1082 členy) a oznámili oficiální ukončení činnosti k 15. říjnu 1937. Ke stejnému datu zanikl i distrikt 73. Těžko říci, kudy se potom ubíraly cesty rakouských Rotary klubů. Faktem je, že jim stejně příliš času již nezbývalo. Následkem násilného připojení Rakouska k německé Třetí říši 13. března 1938 byla ukončena i činnost všech jedenácti rakouských Rotary klubů.
Pod vlivem sílící moci nacistické Třetí říše bylo vystaveno zvýšenému vnitřnímu i vnějšímu tlaku také Československo. To se projevovalo zejména v českém a moravském pohraničí, v oblasti Sudet, kde působily Rotary kluby v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Teplicích-Šanově, Ústí nad Labem, Liberci a Opavě. Je jisté, že všechny měly smíšené členství, tedy že v nich působili jak rotariáni německé, tak české nebo i jiné národnosti, o to v zastoupení podle místních poměrů. Kluby se ve svých vzdělávacích a kulturních projektech snažily rozvíjet vzájemné porozumění i ve svém okolí. Je také pravděpodobné, že členové Rotary klubů pomáhali těm, kteří po nástupu Hitlera k moci k nám emigrovali z Německa. Slovenských klubů se v tomto období tyto tlaky v tak výrazném rozsahu zatím nedotýkaly. Z programu distriktní konference, která se uskutečnila v květnu 1938 v Košicích, nic nenasvědčovalo tomu, že by problematická situace v Československu vzbuzovala větší obavy. Obecně se věřilo v ochranu od našich spojenců. V diskusích mezi delegáty však obavy o další vývoj zaznívaly dost silně. Nastupující guvernér distriktu František Král proto určil jako prioritu pro nastávající funkční období podporu kreditu a prestiže Československa v zahraničí právě prostřednictvím vlivné mezinárodní sítě Rotary.
Oba českoslovenští prezidenti byly čestnými guvernéry Rotary distriktu 66
T.G. Masaryk tento titul přijal v září 1932.
Jeho nástupce, kterým se v roce 1935 stal Edvard Beneš, titul přijal v květnu 1938.
Účast rotariánů z bývalého Československa v nejvyšším vedení RI:
1928/1929 Josef Schulz, RC Praha, člen ředitelského výboru RI
1932/1933 Alois Červenka, RC Plzeň, člen mezinárodního výboru RI pro službu veřejnosti
1936/1937 Karel Neuwirth, RC Brno, člen ředitelského výboru RI
Přehled distriktních konferencí
1928 Plzeň, 1929 Praha, 1930 Karlovy Vary, 1931 Bratislava, 1932 Brno, 1933 Hradec Králové, 1934 Poděbrady, 1935 Moravská Ostrava, 1936 Teplice, 1937 Praha, 1938 Košice
Fotografie: Titulní stránka jednoho z vydání časopisu Československý rotarián.
Svatopluk K. Jedlička
RC Praha City
